1 I já prišed k vám, bratrí, neprišel jsem s dustojností reci nebo moudrostí, zvestuje vám svedectví Boží. [1]
2 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neumeti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ješte toho ukrižovaného. [2]
3 A byl jsem já u vás v mdlobe, a v bázni, i v strachu mnohém.
4 A rec má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti recech, ale v dokázání Ducha svatého a moci,
5 Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží.
6 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto sveta, ani knížat sveta tohoto, jenž hynou. [3]
7 Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Buh preduložil pred veky k sláve naší,
8 Jížto žádný z knížat sveta tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebylit by Pána slávy ukrižovali. [4]
9 Ale kážeme, jakož psáno jest: Cehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest pripravil Buh tem, kteríž jej milují. [5]
10 Nám pak Buh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky veci, i hlubokosti Božské. [6] [7]
11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v cloveku, jediné duch cloveka, kterýž jest v nem? Takt i Božích vecí nezná žádný, jediné Duch Boží.
12 My pak neprijali jsme ducha sveta, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom vedeli, které veci od Boha darovány jsou nám. [8]
13 O nichž i mluvíme ne temi slovy, jimž lidská moudrost ucí, ale kterýmž vyucuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, privlastnujíce.
14 Ale telesný clovek nechápá tech vecí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich muže poznati, protože ony duchovne mají rozsuzovány býti.
15 Ale duchovní clovek rozsuzujet všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.
16 Nebo kdo jest poznal mysl Páne? A kdo jej bude uciti? My pak mysl Kristovu máme. [9]