1 O cemž jste mi pak psali, k tomut vám toto odpovídám: Dobrét by bylo cloveku ženy se nedotýkati. [1]
2 Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou mej a jedna každá mej muže svého. [2]
3 Muž k žene povinnou prívetivost okazuj, a tak podobne i žena muži.
4 Žena vlastního tela svého v moci nemá, ale muž; též podobne i muž tela svého vlastního v moci nemá, ale žena.
5 Nezbavujte jeden druhého, lec by to bylo z spolecného svolení na cas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbe; a potom zase k témuž se navratte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.
6 Ale tot pravím podle dopuštení, ne podle rozkazu. [3]
7 Nebo chtel bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svuj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak. [4]
8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zustali jako i já. [5]
9 Paklit se nemohou zdržeti, nechažt v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
10 Vdaným pak prikazuji ne já, ale Pán, rka: Manželka od muže neodcházej.
11 Paklit by odešla, zustaniž nevdaná, anebo smir se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštej ženy.
12 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku neverící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštejž jí.
13 A má-li která žena muže neverícího, a on chce býti s ní, nepropouštej ho.
14 Posvecent jest zajisté neverící muž pro ženu verící, a žena neverící posvecena jest pro muže; sic jinak deti vaši necistí by byli, ale nyní svatí jsou.
15 Paklit neverící odjíti chce, nechat jde. Nenít manem bratr neb sestra v takové veci, ale ku pokoji povolal nás Buh.
16 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?
17 Ale jakž jednomu každému odmeril Buh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak chod. A takt ve všech církvech rídím.
18 Obrezaný nekdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobrezání; pakli kdo v neobrízce povolán, neobrezuj se.
19 Nebo obrízka nic není, a neobrízka také nic není, ale zachovávání prikázání Božích.
20 Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zustávej.
21 Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, radeji toho užívej.
22 Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páne. Též podobne kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristuv.
23 Za mzdu koupeni jste, nebudtež služebníci lidští.
24 Jeden každý, jakž povolán jest, bratrí, v tom zustávej pred Bohem.
25 O pannách pak prikázání Páne nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal verným býti.
26 Za tot pak mám, že jest to dobré pro nastávající potrebu, totiž že jest dobré cloveku tak býti.
27 Privázán-lis k žene, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.
28 Pakli bys ses i oženil, nezhrešils, a vdala-li by se panna, nezhrešila; ale trápení tela míti budou takoví; ját pak vám odpouštím.
29 Ale totot vám pravím, bratrí, protože cas ostatní jest ukrácený: náležít tedy, aby i ti, kteríž mají ženy, byli, jako by jich nemeli.
30 A kteríž plací, jako by neplakali, a kteríž se radují, jako by se neradovali, a kteríž kupují, jako by nevládli,
31 A kteríž užívají tohoto sveta, jako by neužívali. Nebot pomíjí zpusob tohoto sveta.
32 A já bych rád chtel, abyste vy bez pecování byli. Nebo kdo ženy nemá, pecuje o to, což jest Páne, kterak by se líbil Pánu.
33 Ale kdo se oženil, pecuje o veci tohoto sveta, kterak by se líbil žene.
34 Rozdílnét jsou jiste žena a panna. Nevdaná pecuje o to, což jest Páne, aby byla svatá i telem i duchem, ale vdaná pecuje o veci sveta, kterak by se líbila muži.
35 Totot pak pravím proto, abych vám to, což jest užitecnejšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušne a prípadne Pána se prídrželi bez všeliké roztržitosti.
36 Pakli kdo za neslušnou vec své panne pokládá pomíjení casu k vdání, a tak by se státi melo, ucin, jakžkoli chce, nezhreší. Nechažt ji vdá.
37 Ale kdož jest se pevne ustavil v srdci svém, a není mu toho potreba, ale v moci má vlastní vuli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobre ciní.
38 A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobre ciní, ale kdo nevdává, lépe ciní.
39 Žena privázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umrel muž její, svobodná jest; muž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.
40 Ale blahoslavenejší jest, zustala-li by tak, podle mého soudu. Mámt pak za to, žet i já mám Ducha Božího.