1 O tech pak vecech, kteréž modlám obetovány bývají, víme, že všickni známost máme. A známost nadýmá, ale láska vzdelává.
2 Zdá-li se pak komu, že neco umí, ješte nic nepoznal, tak jakž by mel znáti.
3 Ale jestliže kdo miluje Boha, tent jest vyucen od neho.
4 A protož o pokrmích, kteríž se modlám obetují, toto dím: Víme, že modla na svete nic není a že není jiného žádného Boha nežli jeden. [1]
5 Nebo ackoli jsou nekterí, ješto slovou bohové, i na nebi i na zemi, (jakož jsou mnozí bohové a páni mnozí,)
6 Ale my máme jediného Boha Otce, z nehož všecko, a my v nem, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze nehož všecko, i my skrze neho. [2]
7 Ale ne ve všecht jest to umení. Nebo nekterí se zlým svedomím pro modlu až dosavad jako modlám obetované jedí, a svedomí jejich, jsuci mdlé, poskvrnuje se.
8 Necinít pak nás pokrm vzácných Bohu. Nebo budeme-li jísti, nic tím lepší nebudeme, a nebudeme-li jísti, nic horší nebudeme.
9 Ale vizte, at by snad ta vaše moc nebyla k urážce mdlým.
10 Nebo uzrí-li kdo tebe, majícího známost, a ty sedíš pri pokrmu modlám obetovaném, zdaliž svedomí toho, kterýž jest mdlý, nebude privedeno k tomu, aby také jedl modlám obetované?
11 I zahynet bratr mdlý, (pro tvé to vedení), za kteréhož Kristus umrel.
12 A tak hrešíce proti bratrím, a urážejíce svedomí jejich mdlé, proti Kristu hrešíte.
13 A protož jestližet pohoršuje pokrm bližního mého, nebudu jísti masa na veky, abych nezhoršil bratra svého.