1 Když se pak cas smrti Davidovy priblížil, dával prikázaní Šalomounovi synu svému, rka:
2 Ját již odcházím podlé zpusobu všech lidí. Proto posilniž se a mej se zmužile,
3 A ostríhej prikázaní Hospodina Boha svého, chode po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svedectví jeho, jakož psáno jest v zákone Mojžíšove, at by se štastne vedlo, což bys koli cinil, i všecko, k cemuž bys se obrátil,
4 A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil, mluve: Budou-li ostríhati synové tvoji cesty své, chodíce prede mnou v pravde z celého srdce svého a z celé duše své, tak mluve: Že nebude vyplénen po tobe muž z stolice Izraelské.
5 Také i tom víš, co jest mi ucinil Joáb syn Sarvie, totiž, co ucinil dvema hejtmanum vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé v cas pokoje, a zmazal krví zrádne vylitou pás svuj rytírský, kterýž mel na bedrách svých, a obuv svou, kterouž mel na nohách svých.
6 Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu.
7 S syny pak Barzillai Galádského uciníš milosrdenství, tak aby jídali spolu s jinými pri stole tvém; nebo tak podobne ke mne prišli, když jsem utíkal pred Absolonem bratrem tvým.
8 Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim, kterýž mi zlorecil zlorecením velikým v ten den, když jsem šel do Mahanaim, ackoli potom vyšel mi vstríc k Jordánu, jemuž jsem prisáhl skrze Hospodina, rka: Nezabiji te mecem.
9 Nyní však neodpouštej jemu. A ponevadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k nemu pristoupiti mel, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu.
10 A tak usnul David s otci svými, a pohrben jest v meste Davidove.
11 Dnu pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo ctyridceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzaléme kraloval tridceti a tri léta.
12 I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno jest království jeho velmi.
13 Tedy prišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounove. Kterážto rekla: Pokojný-li jest príchod tvuj? I odpovedel: Pokojný.
14 Rekl dále: Mám k tobe rec. I rekla: Mluv.
15 Tedy rekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tvár svou, abych kraloval, ale preneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo.
16 Nyní pak jediné veci žádám od tebe, necht nejsem oslyšán. Kteráž rekla jemu: Mluv.
17 A on rekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (nebot neoslyší tebe), at mi dá Abizag Sunamitskou za manželku.
18 Odpovedela Betsabé: Dobre, ját budu mluviti o tebe s králem.
19 Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho,
20 A rekla: Jediné veci neveliké já žádám od tebe, necht nejsem oslyšána. I rekl jí král: Žádej, matko má, nebot neoslyším tebe.
21 Kteráž rekla: Necht jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku.
22 A odpovídaje král Šalomoun, rekl matce své: Proc ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, ponevadž on jest bratr muj starší nežli já, a má po sobe Abiatara kneze a Joába syna Sarvie.
23 I prisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, rka: Toto at mi uciní Buh a toto pridá, že sám proti sobe mluvil Adoniáš rec tuto.
24 Protož nyní, živt jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdelal dum, jakož byl mluvil, že dnes umríti musí Adoniáš.
25 A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž uderil na nej, tak že umrel.
26 Abiatarovi knezi také rekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, ponevadž jsi nosil truhlu Hospodinovu pred Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec muj.
27 I svrhl Šalomoun Abiatara s knežství Hospodinova, aby naplnil rec Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo.
28 Donesla se pak povest ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, ackoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohu oltáre.
29 I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáre. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, rka: Jdi, obor se na nej.
30 A když prišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a rekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpovedel jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi rec tu, rka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpovedel.
31 Na to rekl jemu král: Ucin, jakž mluvil, a uder na nej, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého.
32 A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo oboriv se na dva muže spravedlivejší a lepší, než jest sám, zamordoval je mecem bez vedomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského.
33 A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na veky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho bud pokoj až na veky od Hospodina.
34 A protož vyšed Banaiáš syn Joiaduv, oboril se na nej, a zabil jej. A pochován jest v dome svém na poušti.
35 I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo neho nad vojskem, a Sádocha kneze ustanovil král místo Abiatara.
36 Zatím poslav král, povolal Semei, a rekl jemu: Ustavej sobe dum v Jeruzaléme, a tu zustávej a nevycházej odtud ani sem ani tam.
37 Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a prejdeš pres potok Cedron, vez jistotne, že umreš; krev tvá bude na hlavu tvou.
38 I dí Semei k králi: Dobrát jest ta rec. Jakož mluvil pán muj král, takt uciní služebník tvuj. A tak bydlil Semei v Jeruzaléme po mnohé dny.
39 Stalo se pak po trech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I povedeli to Semei, rkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát.
40 Procež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníku svých. I navrátil se Semei, a privedl zase služebníky své z Gát.
41 Povedíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil.
42 Tedy poslav král, povolal Semei a rekl jemu: Zdaliž jsem te prísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvedcil jsem proti tobe, rka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, vez jistotne, že smrtí umreš? A rekl jsi mi: Dobrá jest ta rec, kterouž jsem slyšel.
43 Procež jsi tedy neostríhal prísahy Hospodinovy a prikázaní, kteréž jsem prikázal tobe?
44 Rekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povedomo jest srdce tvé, co jsi ucinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou.
45 Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá pred Hospodinem až na veky.
46 I prikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, oboril se na nej, tak že umrel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounove.