1 Spríznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským, nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do mesta Davidova, dokudž nedostavel domu svého, a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vukol.
2 Toliko lid obetoval na výsostech, proto že nebyl vystaven dum jménu Hospodinovu až do tech dnu. [1]
3 Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chode v prikázaních Davida otce svého, a toliko na tech výsostech obetoval a kadil.
4 Protož šel král do Gabaon, aby tam obetoval; ta výsost zajisté byla nejvetší. Tisíc obetí zápalných obetoval Šalomoun na tom oltári.
5 Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té, a rekl Buh: Žádej zackoli, a dám tobe.
6 I rekl Šalomoun: Ty jsi ucinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil pred tebou v pravde a v spravedlnosti, a v uprímnosti srdce stál pri tobe. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by sedel na stolici jeho, jakž se to dnes vidí.
7 Ackoli pak nyní, ó Hospodine Bože muj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti.
8 Služebník, pravím, tvuj jest u prostred lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemuže ani secten ani sepsán býti pro množství. [2]
9 Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvuj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvuj tak mnohý?
10 I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalomoun za tu vec.
11 A rekl jemu Buh: Proto že jsi žádal veci takové, a neprosils sobe za dlouhý vek, aniž jsi žádal sobe bohatství, aniž jsi žádal bezživotí neprátel svých, ale žádal jsi sobe rozumnosti, abys slýchati umel rozepre,
12 Aj, ucinil jsem vedlé reci tvé, aj, dalt jsem srdce moudré a rozumné, tak že rovného tobe nebylo pred tebou, ani po tobe aby nepovstal rovný tobe.
13 K tomu i to, zacež jsi nežádal, dal jsem tobe, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobe žádného mezi králi po všecky dny tvé.
14 Pres to jestliže choditi budeš po cestách mých, ostríhaje ustanovení mých a prikázaní mých, jako chodil David otec tvuj, prodlím i dnu tvých.
15 A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen. I prišel do Jeruzaléma a stál pred truhlou smlouvy Hospodinovy, a obetoval obeti zápalné a obeti pokojné; udelal také hody všechnem služebníkum svým.
16 Tedy prišly dve ženy hokyne k králi, a stály pred ním.
17 I rekla jedna z tech žen: Prosím, pane muj, já a žena tato bydlíme v jednom dome. I porodila jsem u ní v témž dome.
18 Potom stalo se dne tretího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v dome, krome nás dvou v témž dome.
19 Umrel pak syn ženy této v noci, nebo speci, udávila ho.
20 A vstavši o pul noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lunu svém, a syna svého mrtvého položila do luna mého.
21 Ale když jsem vstala ráno, abych prikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilneji pohledela, a aj, nebyl syn muj, kteréhož jsem porodila.
22 I rekla žena druhá: Není tak, ale syn muj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvuj. Ona pak rekla: Nikoli, ale syn tvuj jest ten mrtvý, a syn muj jest ten živý. A tak se hádaly pred králem.
23 I rekl král: Tato praví: Ten živý jest syn muj, a syn tvuj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Nenít tak, ale syn tvuj jest ten mrtvý, a syn muj jest ten živý.
24 Protož rekl král: Prineste mi mec. I prinesli mec pred krále.
25 Tedy rekl král: Rozetnete to díte živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé.
26 Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zustal, mluvila králi, (nebo pohnula se streva její nad synem jejím), a rekla: Prosím, pane muj, dejte jí nemluvnátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak rekla: Necht není ani mne ani tobe, rozetnete.
27 K cemuž odpovídaje král, rekl: Dejtež této díte to živé, a nikoli nezabijejte ho, onat jest matka jeho.
28 Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento, kterýž vynesl král, báli se krále; nebo videli, že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu.