1 Stalo se pak, když dokonal Šalomoun stavení domu Hospodinova a domu královského, podlé vší líbosti své, jakž vykonati umínil,
2 Že se ukázal Hospodin Šalomounovi podruhé, jakož se mu byl ukázal v Gabaon.
3 I rekl jemu Hospodin: Vyslyšelt jsem modlitbu tvou a prosbu tvou, kteroužs se modlil prede mnou; posvetil jsem domu toho, kterýž jsi vystavel, aby prebývalo tam jméno mé až na veky, a byly tu oci mé i srdce mé po všecky dny.
4 A ty jestliže choditi budeš prede mnou, jako chodil David otec tvuj, v dokonalosti srdce a v uprímnosti, cine všecko to, což jsem prikázal tobe, ustanovení mých i soudu mých ostríhaje:
5 Utvrdím zajisté stolici království tvého nad Izraelem na veky, jakož jsem mluvil Davidovi otci tvému, rka: Nebudet odjat muž z rodu tvého od trunu Izraelského.
6 Pakli se nazpet odvrátíte vy i synové vaši ode mne, a nebudete ostríhati prikázaní mých a ustanovení mých, kteráž jsem vydal vám, ale odejdouce, sloužiti budete bohum cizím a klaneti se jim:
7 Vypléním docela Izraele se svrchku zeme, kterouž jsem jim dal, a dum tento, kteréhož jsem posvetil jménu svému, zavrhu od tvári své, i budet Izrael za prísloví a za rozprávku mezi všemi národy.
8 Ano i dum tento, jakkoli bude slavný, kdokoli mimo nej pujde, užasne se a ckáti bude, i rekne: Proc tak ucinil Hospodin zemi této a domu tomuto?
9 Tedy odpovedí: Proto že opustili Hospodina Boha svého, kterýž vyvedl otce jejich z zeme Egyptské, a chytili se bohu cizích, a klaneli se jim i sloužili jim, protož uvedl na ne Hospodin všecky tyto zlé veci.
10 Stalo se také po prebehnutí dvadcíti let, v nichž vzdelal Šalomoun oba dva ty domy, dum Hospodinuv a dum královský,
11 K cemuž byl Chíram král Tyrský daroval Šalomounovi hojne dríví cedrového a jedlového, i zlata vedlé vší vule jeho, že dal také král Šalomoun Chíramovi dvadceti mest v zemi Galilejské.
12 I vyjel Chíram z Týru, aby videl ta mesta, kteráž mu daroval Šalomoun, ale nelíbila se jemu.
13 Protož rekl: Jakáž jsou ta mesta, kteráž mi dáváš, bratre muj? I nazval je zemí Kabul až do tohoto dne.
14 Nebo byl poslal Chíram králi sto a dvadceti centnéru zlata.
15 Prícina pak platu, kterýž byl uložil král Šalomoun, byla, aby stavel dum Hospodinuv a dum svuj, a Mello i zdi Jeruzalémské, též Azor a Mageddo i Gázer. [1]
16 (Farao zajisté král Egyptský vytáh, dobyl Gázeru a vypálil je, Kananejské pak, kteríž byli v tom meste, pobil a dal mesto za veno dceri své, manželce Šalomounove.)
17 A tak vystavel zase Šalomoun Gázer a Betoron dolní,
18 Též Baalat a Tadmor na poušti v též zemi,
19 I všecka mesta, v nichž Šalomoun mel své sklady, i mesta vozu, i mesta jezdcu, vše vedlé žádosti své, cožkoli chtel staveti v Jeruzaléme, a na Libánu i po vší zemi panování svého.
20 Všecken také lid, kterýž byl pozustal z Amorejských, Hetejských, Ferezejských, Hevejských a Jebuzejských, kteríž nebyli z synu Izraelských,
21 Totiž syny jejich, kteríž byli pozustali po nich v zemi, jichž nemohli synové Izraelští vyhladiti, uvedl Šalomoun pod plat a v službu až do tohoto dne.
22 Z synu pak Izraelských žádného nepodrobil v službu Šalomoun, ale byli muži válecní, a služebníci jeho, a knížata jeho, vudcové jeho a úredníci nad vozy a jezdci jeho.
23 Bylo tech predních vládaru, kteríž byli nad dílem Šalomounovým, pet set a padesát. Ti spravovali lidi, kteríž delali.
24 Dcera pak Faraonova prestehovala se z mesta Davidova do domu svého, kterýž jí byl vystavel Šalomoun. Tehdáž také vystavel Mello.
25 I obetoval Šalomoun každého roku trikrát obeti zápalné a pokojné na oltári, kterýž byl vzdelal Hospodinu, ale kadíval na tom, kterýž byl pred Hospodinem, když dokonal dum.
26 Nadelal také král Šalomoun lodí velikých v Aziongaber, kteréž jest podlé Elat, na brehu more Rudého v zemi Idumejské. [2]
27 A poslal Chíram na tech lodech služebníky své, plavce umelé na mori, s služebníky Šalomounovými.
28 Kteríž preplavivše se do Ofir, nabrali tam zlata ctyri sta a dvadceti centnéru, a privezli králi Šalomounovi.