1 Opet prišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, rkouce: Nevíš-liž, že se David kryje na pahrbku Hachila proti poušti?
2 Protož povstal Saul a táhl na poušt Zif, a s ním tri tisíce mužu vybraných z Izraele, aby hledal Davida na poušti Zif.
3 I položil se Saul na pahrbku Hachila, kterýž jest proti Jesimon pri ceste. David pak trvaje na poušti, srozumel, že Saul za ním pritáhl na poušt.
4 Nebo poslav David špehére, vyzvedel jistotne, že Saul pritáhl.
5 Tedy vstav David, šel k místu, na nemž se položil Saul s vojskem. I spatril David místo, na kterémž ležel Saul a Abner syn Neruv, hejtman vojska jeho. Saul pak spal, jsa vozy otocen, lid také ležení svá mel vukol neho.
6 I mluvil David a rekl Achimelechovi Hetejskému a Abizai synu Sarvie, bratru Joábovu, rka: Kdo sstoupí se mnou k Saulovi do ležení? Odpovedel Abizai: Já sstoupím s tebou.
7 A tak prišel David a Abizai k lidu v noci, a aj, Saul leže, spal, jsa vozy otocen, a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho, Abner pak i lid spali vukol neho.
8 Tedy rekl Abizai Davidovi: Dalt Buh dnes neprítele tvého v ruku tvou. Protož nyní, medle necht jej probodnu pojednou kopím až do zeme, tak že nebude potrebí podruhé.
9 Ale David rekl k Abizai: Nezabíjej ho; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova, byl by bez viny?
10 Rekl také David: Živt jest Hospodin, lec Hospodin raní jej, aneb den jeho prijde, aby umrel, aneb na vojnu vytáhna, zahyne:
11 Mne nedej Hospodin, abych vztáhnouti mel ruku svou na pomazaného Hospodinova. Ale nyní vezmi medle to kopí, kteréž jest u hlavy jeho, a tu cíši vodnou, a odejdeme.
12 I vzal David kopí a cíši vodnou u hlavy Saulovy, a odešli, tak že žádný nevidel, ani nezvedel, ani neprocítil, ale všickni spali; nebo sen tvrdý Hospodinuv pripadl byl na ne.
13 A prešed David na druhou stranu, postavil se na vrchu hory zdaleka; nebo bylo mezi nimi nemalé místo.
14 I zavolal David na lid a na Abnera syna Ner, rka: Což se neozveš, Abner? Odpovídaje pak Abner, rekl: Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále?
15 I rekl David Abnerovi: Zdaliž ty nejsi muž? A kdo jest tobe rovný v Izraeli? Proc jsi tedy neostríhal krále, pána svého? Nebo prišel jeden z lidu, aby zabil krále, pána tvého.
16 Nenít to dobre, co jsi ucinil. Živt jest Hospodin, že jste hodni smrti, proto že neostríháte pána svého, pomazaného Hospodinova. Ale nyní pohled, kde jest kopí královo a cíše vodná, kteráž byla u hlavy jeho.
17 Tedy poznal Saul hlas Daviduv a rekl: Není-liž to hlas tvuj, synu muj Davide? Odpovedel David: Jest muj hlas, pane muj králi.
18 Rekl také: Proc je to, že pán muj honí služebníka svého? Nebo co jsem ucinil? A co jest zlého v ruce mé?
19 Protož nyní poslyš, prosím, pane muj králi, slov služebníka svého: Jestliže te Hospodin vzbudil proti mne, necht zachutná obet, pakli lidé, zlorecení jsou pred Hospodinem; nebo mne vyhnali dnes, abych nemohl obcovati dedictví Hospodinovu, jako by rekli: Jdi, služ bohum cizím.
20 Ale již aspon necht není vylita krev má na zemi bez rozsouzení Hospodinova; nebo vytáhl král Izraelský hledati blechy jedné, rovne jako by honil koroptvu na horách.
21 I rekl Saul: Zhrešilt jsem, navratiž se, synu muj Davide. Nebot nebudu více zle ciniti tobe, proto že jsi draze sobe vážil života mého dnešní den. Aj, bláznive jsem delal a bloudil prenáramne.
22 A odpovídaje David, rekl: Ted hle kopí královo. Necht prijde nekdo z služebníku, a vezme je.
23 Hospodin pak navratiž jednomu každému za spravedlnost jeho a vernost jeho. Dalte byl zajisté Hospodin tebe dnes v ruku mou, ale nechtelt jsem vztáhnouti ruky své na pomazaného Hospodinova.
24 A protož jakož jsem já dnes sobe draze vážil života tvého, tak budiž draze vážen život muj pred Hospodinem, aby mne vysvobodil ze vší úzkosti.
25 Tedy rekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu muj Davide. Tak cine, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocnuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému.