1 Nebo i vy sami víte, bratrí, príchod náš k vám že jest nebyl daremný.
2 Ale i prve trpevše, a pohanení snáševše, (jakož víte) v meste Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám smele evangelium Boží, s mnohými odpory.
3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z necistoty, ani ve lsti.
4 Ale jakož Buh nás hodné ucinil toho, aby nám svereno bylo evangelium, takt mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich. [1]
5 Anižt jsme zajisté kdy užívali reci pochlebné, jakož víte, ani za prícinou neceho lakomství provodili. Buht jest svedek.
6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ac jsme mohli vás obtežovati, jako Kristovi apoštolé.
7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
8 Tak nakloneni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
9 Nebo pamatujete, bratrí, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtežovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
10 Vy jste svedkové toho i Buh, kterak jsme svate, a spravedlive, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteríž jste uverili,
11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potešovali,
12 I s osvedcováním, abyste chodili hodne Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
13 Protož i my díky ciníme Bohu bez prestání, že prijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, prijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravde jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své pusobí v vás verících.
14 Vy zajisté, bratrí, následovníci ucineni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž veci i vy trpeli od vašeho pokolení, jako i oni od Židu.
15 Kteríž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
16 Nedopouštejíce nám mluviti pohanum, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplnovali hríchy své. Nebo vylit jest na ne hnev Boží konecný.
17 My pak, bratrí, zbaveni byvše vás na chvíli telem, ne srdcem, opravdoveji usilovali jsme videti tvár vaši s mnohou žádostí.
18 Protož chteli jsme prijíti k vám, (zvlášte já Pavel,) jednou i po druhé, ale prekazil nám satan.
19 Nebo která jest naše nadeje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy pred oblicejem Pána našeho Jezukrista v cas príchodu jeho? [2]
20 Vy jiste jste sláva naše i radost.