1 Protož nemohše se déle zdržeti, za nejlepší se nám videlo, abychom v Aténách pozustali my sami,
2 A poslali jsme Timotea, bratra našeho a služebníka Božího a pomocníka našeho v evangelium Kristovu, aby potvrdil vás a napomenul k tomu, což náleží víre vaší, [1]
3 Aby se žádný nepohnul od ní v takových techto souženích. Neb i sami víte, že jsme k tomu postaveni.
4 Ješte zajisté, když jsme u vás byli, predpovídali jsme vám, že budeme souženi; jakož se i stalo, jakž víte.
5 Protož i já, nemoha se déle zdržeti, poslal jsem ho k vám, abych zvedel o víre vaší, at by snad nejak nepokoušel vás ten pokušitel, a tak aby nebyla daremná práce naše.
6 Nyní pak když k nám prišel Timoteus od vás a zvestoval nám novinu veselou o víre a lásce vaší, a že nás pripomínáte dobre, žádajíce vždycky nás videti, jako také i my vás,
7 Protož potešeni jsme z vás, bratrí, ve všelikém soužení a nesnadnosti naší, skrze víru vaši.
8 Nebo aj, živi jsme, jestliže vy pevne stojíte v Pánu.
9 A jakým dekováním z vás mužeme se odmeniti Bohu za všecku tu radost, kterouž radujeme se pro vás pred oblicejem Boha našeho,
10 Dnem i nocí prehorlive modléce se, abychom uzreli tvár vaši a doplnili to, cehož by se nedostávalo víre vaší?
11 Sám pak Buh a Otec náš, a Pán náš Ježíš Kristus spraviž cestu naši k vám.
12 A vás tentýž Pán raciž rozmnožiti a rozhojniti v lásce, kterouž máte k sobe vespolek, i ke všechnem, jako i nás k vám,
13 Aby tak utvrzena byla srdce vaše neposkvrnená v svatosti, pred Bohem a Otcem naším, ku príští Pána našeho Jezukrista, se všemi svatými jeho.