1 Dále pak, bratrí, prosíme vás, a napomínáme v Pánu Ježíši, jakož jste prijali od nás, kterak byste meli choditi a líbiti se Bohu, v tom abyste se rozhojnili více.
2 Víte zajisté, jaká prikázání vydali jsme vám skrze Pána Ježíše.
3 Tat jest zajisté vule Boží, totiž posvecení vaše, abyste se zdržovali od smilstva,
4 A aby umel jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v uctivosti,
5 Ne v libosti telesných žádostí jako i pohané, kteríž Boha neznají;
6 A aby žádný neutiskal ani oklamával v jakémkoli jednání bratra svého, protože mstitel jest Pán všeho toho, jakož i predpovedeli jsme vám a osvedcili.
7 Nebo nepovolal nás Buh k necistote, ale ku posvecení.
8 A protož kdo by pohrdal tímto, ne clovekem pohrdá, ale Bohem, kterýž i dal Ducha svého svatého nám.
9 O lásce pak bratrské nenít potrebí psáti vám; nebo jste vy již tomu od Boha nauceni, abyste milovali jedni druhé. [1]
10 A jiste ciníte to ke všechnem bratrím ve vší Macedonii. Napomínámet pak vás, bratrí, abyste se v tom ješte více rozhojnili,
11 A snažili se pokojni býti a hledeti toho, což komu náleží, a pracovati rukama svýma vlastníma, jakož jsme prikázali vám,
12 Tak abyste slušne chodili pred temi, kteríž jsou vne, a v nicemž abyste nemeli nedostatku.
13 Nechcit pak, abyste nevedeli, bratrí, o tech, kteríž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteríž nadeje nemají.
14 Nebo jakož veríme, že Ježíš umrel a z mrtvých vstal, takt Buh i ty, kteríž by zesnuli v Ježíšovi, privede s ním.
15 Toto zajisté vám pravíme slovem Páne, že my, kteríž živi pozustaneme do príchodu Páne, nepredejdeme tech, kteríž zesnuli.
16 Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archandela a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteríž jsou v Kristu, vstanou nejprve. [2]
17 Potom my živí pozustavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaku, vstríc Pánu v povetrí, a tak vždycky se Pánem budeme.
18 A protož potešujtež jedni druhých temito slovy.