1 Když se pak navracoval Jozafat král Judský do domu svého v pokoji do Jeruzaléma,
2 Vyšel jemu vstríc Jéhu syn Chananuv, prorok, a rekl králi Jozafatovi: Zdaliž jsi bezbožnému mel pomáhati, a ty, jenž nenávidí Hospodina, milovati? Z té príciny proti tobe jest hnev Hospodinuv.
3 Ale však nalezly se veci dobré pri tobe, že jsi vysekal háje z zeme, a nastrojil srdce své, abys hledal Boha. [2]
4 I bydlil Jozafat v Jeruzaléme, a zase projel lid od Bersabé až k hore Efraim, a navrátil je k Hospodinu Bohu otcu jejich.
5 A ustanovil soudce v zemi po všech mestech Judských hrazených, v jednom každém meste.
6 Tedy rekl soudcum: Vizte, jak co ciníte; nebo nevedete soudu za cloveka, ale za Hospodina, kterýž vám prítomen jest pri vykonávání soudu.
7 A protož budiž bázen Hospodinova pri vás. Ostríhejte toho a cinte tak, nebot není u Hospodina Boha našeho nepravosti, tak aby šetriti mel osob, aneb prijímati dary. [1]
8 Tak i v Jeruzaléme ustanovil Jozafat nekteré z Levítu a z kneží, a z knížat otcovských, celedí Izraelských, k soudu Hospodinovu a k rozeprem tech, kteríž by se obraceli o to do Jeruzaléma.
9 A prikázal jim, rka: Takž delejte v bázni Hospodinove, u víre a v srdci uprímém.
10 A pri všeliké rozepri, kteráž by prišla pred vás od bratrí vašich, kteríž bydlí v mestech svých, bud mezi krví a krví, mezi zákonem a prikázaním, ustanoveními a soudy, napomenete jich, aby nehrešili proti Hospodinu, tak aby neprišla prchlivost na vás, ani na bratrí vaše. Tak cinte, a neubehnete v hrích.
11 A aj, Amariáš, knez nejvyšší, mezi vámi bude ve všech vecech Hospodinových, a Zebadiáš syn Izmaeluv, vývoda domu Judova, ve všeliké veci královské. Máte také Levíty správce mezi sebou; posilntež se a zmužile sobe pocínejte, a budet Hospodin s tím, kdož bude dobrý.