1 Ó byste mne malicko posnesli v nemoudrosti mé, nýbrž posneste mne.
2 Nebot miluji vás Božím milováním. Zasnoubilt jsem zajisté vás jako cistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.
3 Ale bojímt se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.
4 Nebo kdyby nekdo prijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha prijali, kteréhož jste prve neprijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušne byste to snášeli.
5 Nebot za to mám, že jsem nic menší nebyl velikých apoštolu.
6 Jestližet pak jsem nedospelý v reci, však ne v umení, ale ve všem všudy otevrení jsme vám.
7 Zdali jsem zhrešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, a že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?
8 Jiné jsem církve loupil, bera od nich plat k službe vaší. A byv u vás, jsa potreben, neobtežoval jsem žádného.
9 Nebo ten nedostatek muj doplnili bratrí, prišedše z Macedonie. A ve všech vecech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtežoval.
10 Jestit pravda Kristova ve mne, že chlouba tato nebude mi zmarena v krajinách Achaiských.
11 Z které príciny? Snad že vás nemiluji? Buht ví.
12 Ale což ciním, ještet ciniti budu, abych odnal prícinu tem, kteríž hledají príciny k tomu, aby v tom, v cemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.
13 Nebo takoví falešní apoštolé jsou delníci lstiví, promenujíce se v apoštoly Kristovy.
14 A není div. Nebo i satan promenuje se v andela svetlosti. [2]
15 Protož nenít to tak veliká vec, jestliže i služebníci jeho promenují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podle skutku jejich.
16 Opet pravím, aby mne nekdo nemel za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého prijmete mne, at i já se malicko neco pochlubím.
17 Což mluvím, nemluvímt jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této chlouby.
18 Kdyžt se mnozí chlubí podle tela, i ját se pochlubím.
19 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce sami moudrí.
20 Nebo snesete i to, by vás kdo v službu podrobil, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvár bil.
21 K zahanbení vašemu pravím, rovne jako bychom my nejací špatní byli. Nýbrž v cem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímt i já.
22 Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Síme Abrahamovo jsou? I já. [3]
23 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudre dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojneji, v ranách prílišne, v žalárích hojneji, v smrtech castokrát.
24 Od Židu petkrát ctyridceti ran bez jedné trpel jsem.
25 Trikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, trikrát jsem na mori tonul, ve dne i v noci v hlubokosti morské byl jsem.
26 Na cestách casto, v nebezpecenství na rekách, v nebezpecenství od lotru, v nebezpecenství od svého pokolení, v nebezpecenství od pohanu, v nebezpecenství v meste, v nebezpecenství na poušti, v nebezpecenství na mori, v nebezpecenství mezi falešnými bratrími;
27 V práci a v ustání, v bdeních casto, v hladu a v žízni, v postech castokrát, na zime a v nahote.
28 Krome toho, což zevnitr jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mne, to jest péce o všecky sbory.
29 Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?
30 Jestližet se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.
31 Buh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na veky, ví, žet nelhu. [1]
32 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostríhal mesta Damašku, chteje mne do vezení vzíti.
33 Ale já oknem po provaze spušten jsem v koši pres zed, i ušel jsem rukou jeho.