1 Ale chlubiti mi se není dobré, nebo prišel bych k vypravování o videních a zjeveních Páne.
2 Znám cloveka v Kristu pred lety ctrnácti, (v tele-li, nevím, cili krom tela, nevím, Buht ví,) kterýž byl vtržen až do tretího nebe. [1]
3 A vím takového cloveka, (bylo-li v tele, cili krom tela, nevím, Buh ví),
4 Že jest byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší cloveku mluviti. [3]
5 Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, než toliko nemocmi svými.
6 Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebudut proto nemoudrým, nebo pravdu povím; ale uskrovnímt, aby nekdo nesmýšlel více, nežli vidí pri mne, aneb slyší ode mne.
7 A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do tela, totiž andel satan, aby mne polickoval, abych se nad míru nepovyšoval. [4]
8 Za to trikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne.
9 Ale rekl mi: Dosti máš na mé milosti, nebot moc má v nemoci dokonává se. Nejradeji tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mne prebývala moc Kristova.
10 Protož libost mám v nemocech svých, v pohaneních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem.
11 Ucinen jsem nemoudrým, chlube se; vy jste mne k tomu prinutili. Neb já od vás mel jsem chválen býti; nebot jsem nic menší nebyl velikých apoštolu, ackoli nic nejsem.
12 Znamení zajisté apoštolství mého prokázána jsou mezi vámi ve vší trpelivosti, i v divích a v zázracích, a v mocech.
13 Neb co jest, ceho byste vy méne meli nežli jiné církve, lec to, že jsem já vás neobtežoval? Odpusttež mi to bezpráví.
14 Aj, již potretí hotov jsem prijíti k vám, a nebudut vás obtežovati. Nebo nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Nebot nemají synové rodicum pokladu shromaždovati, ale rodicové synum.
15 Ját pak velmi rád náklad uciním, i sám se vynaložím za duše vaše, ackoli velmi vás miluje, málo jsem milován.
16 Ale nechtž jest tak, že jsem já vás neobtežoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal.
17 Zdali skrze nekoho z tech, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás?
18 Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jednemi šlépejemi? [2]
19 A zase domníváte-li se, že my se vymlouváme pred vámi? Pred oblicejemt Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdelání.
20 Nebot se bojím, abych snad prijda k vám, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtel, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechteli, aby snad nebyli mezi vámi svárové, závistí, hnevové, vády, utrhání, reptání, nadýmání, ruznice,
21 Aby mne opet, když bych prišel, neponížil Buh muj u vás, a plakal bych mnohých z tech, kteríž jsou prve hrešili, a necinili pokání z necistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.