1 Zacínáme opet sami sebe chváliti? Zdaliž potrebujeme, jako nekterí, schvalujících listu k vám, nebo od vás k jiným? [4]
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a ctou všickni lidé.
3 Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristuv, zpravený skrze prisluhování naše, napsaný ne cernidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 Ne že bychom dostatecní byli mysliti neco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatecnost naše z Boha jest.
6 Kterýžto i hodné nás ucinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje. [5]
7 A ponevadž prisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patriti synové Izraelští v tvár Mojžíšovu, pro slávu oblíceje jeho, kteráž pominouti mela,
8 I kterakž by tedy ovšem prisluhování Ducha nemelo býti slavné?
9 Nebo ponevadž prisluhování pomsty slavné bylo, mnohemt se více rozhojnuje v sláve prisluhování spravedlnosti.
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té cástce, u prirovnání prevýšené slávy nového prisluhování.
11 Nebo ponevadž to pomíjející slavné bylo, mnohemt více to, což zustává, jestit slavné.
12 Protož majíce takovou nadeji, mnohé svobody užíváme,
13 A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástrení na tvár svou, aby nepatrili synové Izraelští k cíli té veci pomíjející.
14 Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastrení v cítání Starého Zákona zustává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
15 Protož až do dnešního dne, když se ctou knihy Mojžíšovy, zastrení jest položeno na jejich srdci.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odnato bude zástrení. [1]
17 Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páne, tut i svoboda. [2]
18 My pak všickni odkrytou tvárí slávu Páne jakožto v zrcadle spatrujíce, v týž obraz promeneni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páne. [3]