1 Protož majíce toto prisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v nem.
2 Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstive obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v príjemnost uvodíce sebe u každého svedomí lidského pred oblicejem Božím.
3 Paklit zakryté jest evangelium naše, pred temi, kteríž hynou, zakryté jest.
4 V nichžto Buh sveta tohoto oslepil mysli, totiž v neverných, aby se jim nezasvítilo svetlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. [1]
5 Nebot ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobe pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše.
6 Buh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností svetlo zablesklo, tent jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tvári Ježíše Krista.
7 Mámet pak poklad tento v nádobách hlinených, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás.
8 Myt se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlaceni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni;
9 Protivenství trpíme, ale nebýváme opušteni; býváme opovrženi, ale nehyneme.
10 Vždycky mrtvení Pána Ježíše na tele svém nosíme, aby i život Ježíšuv na tele našem zjeven byl.
11 Vždycky zajisté my, kteríž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšuv zjeven byl na smrtelném tele našem.
12 A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život.
13 Majíce tedy téhož ducha víry, podle toho, jakž psáno jest: Uveril jsem, protož jsem mluvil, i myt veríme, protož i mluvíme,
14 Vedouce, že ten, kterýž vzkrísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkrísí a postaví s vámi.
15 Nebo to všecko pro vás se deje, aby ta prehojná milost skrze díku cinení od mnohých verných rozmohla se k sláve Boží.
16 Protož neoblevujeme, ale ackoli zevnitrní clovek náš ruší se, však ten vnitrní obnovuje se den ode dne.
17 Nebo toto nynejší lehoucké ssoužení naše prevelmi veliké vecné slávy bríme nám pusobí,
18 Když nepatríme na ty veci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty veci, kteréž se vidí, jsou casné, ale které se nevidí, jsou vecné.