1 Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní ucitelé, kteríž chytre uvedou sekty zatracení, i toho Pána, kterýž je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí.
2 A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze než cesta pravdy bude v porouhání dávána.
3 A lakome skrze vymyšlené reci vámi kupciti budou; kterýchžto odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí.
4 Nebo ponevadžt Buh andelum, kteríž zhrešili, neodpustil, ale strhna je do žaláre, retezum mrákoty oddal, aby k odsouzení chováni byli, [1]
5 I onomu prvnímu svetu neodpustil, ale sama osmého Noé, kazatele spravedlnosti, zachoval, když potopu na svet bezbožníku uvedl.
6 A mesta Sodomských a Gomorských v popel obrátiv, podvrácením odsoudil, príklad budoucím bezbožníkum na nich ukázav,
7 A spravedlivého Lota, ztrápeného tech nešlechetníku chlipným obcováním, vytrhl.
8 Ten zajisté spravedlivý, bydliv mezi nimi, den ode dne hledením i slyšením spravedlivou duši nešlechetnými jejich skutky trápil.
9 Umít Pán zbožné z pokušení vytrhnouti, nepravých pak ke dni soudu potrestaných dochovati,
10 A zvlášte tech, jenž po tele v žádosti necisté chodí, a vrchností pohrdají, jsou i smelí, sobe se zalibující, neostýchají se dustojnostem porouhati.
11 Ješto andelé, jsouce vetší v síle a v moci, neciní proti nim prede Pánem potupného soudu. [2]
12 Tito pak jako nerozumná hovada, kteráž za prirozením jdou, zplozená k zjímání a k zahynutí, tomu, cemuž nerozumejí, rouhajíce se, v tom svém porušení zahynou,
13 A tak odplatu nepravosti své ponesou, jakožto ti, kterížto sobe za rozkoš položili, aby se na každý den v libostech svých kochali, nejsouce než poskvrny a mrzkosti, ti, kteríž s vámi hodujíce, v svých lstech se kochají,
14 Oci majíce plné cizoložstva, a bez prestání hrešící, preluzujíce duše neustavicné, srdce majíce vycvicené v lakomství, synové zlorecenství.
15 Kteríž opustivše cestu prímou, zbloudili, následujíce cesty Balámovy, syna Bozorova, kterýž mzdu nepravosti zamiloval.
16 Ale mel, od koho by pokárán byl pro svuj výstupek. Nebo jhu poddaná oslice nemá, clovecím hlasem promluvivši, zbránila nemoudrosti proroka.
17 Tit jsou studnice bez vody, a mlhy vichrem zbourené, jimžto mrákota tmy chová se na vecnost.
18 Nebo prepyšne marné veci vypravujíce, žádostmi tela a chlipnostmi loudí ty, kteríž byli vpravde utekli od tech, jenž bludu obcují,
19 Slibujíce jim svobodu, ješto sami jsou služebníci porušení, ponevadž od kohož kdo jest premožen, tomu jest i v službu podroben.
20 Jestliže pak ti, jenž ušli poskvrn sveta, skrze známost Pána a Spasitele Jezukrista, opet zase v to zapleteni jsouce, premoženi byli, ucinen jest poslední zpusob jejich horší nežli první.
21 Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého prikázání.
22 Ale prihodilo se jim to, což se v prísloví pravém ríkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svine umytá do kalište bláta.