1 I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláce a naríká pro Absolona.
2 Procež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu; nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má král pro syna svého.
3 A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do mesta, jako se krade lid, když se stydí, utíkaje z boje.
4 Král pak zakryl tvár svou, a kricel král hlasem velikým: Synu muj Absolone, Absolone synu muj, synu muj!
5 Tedy všed Joáb k králi do domu, rekl: Zahanbil jsi dnes tvári všech služebníku svých, kteríž vysvobodili život tvuj dnes, a život synu tvých i dcer tvých, a život žen tvých i život ženin tvých,
6 Miluje ty, kteríž te mají v nenávisti, a v nenávisti maje ty, kteríž te milují; nebos dokázal dnes, že sobe nevážíš hejtmanu a služebníku. Shledalt jsem to zajisté dnes, že kdyby byl Absolon živ zustal, bychom pak všickni dnes byli pobiti, tedy dobre by se tobe to líbilo.
7 Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotne k služebníkum svým; nebo prisahámt skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žet nezustane žádný s tebou této noci, a tot bude tobe horší, nežli všecky zlé veci, kteréž na tebe prišly od mladosti tvé až dosavad.
8 A tak vstav král, posadil se v bráne. I povedíno bylo všemu lidu temito slovy: Aj, král sedí v bráne. I prišel všecken lid pred oblícej krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanu.
9 Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských, a pravili: Král vytrhl nás z ruky neprátel našich, a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských, a ted nyní utekl z zeme pred Absolonem.
10 Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobe, zahynul v boji. Nyní tedy, proc zanedbáváte privésti zase krále?
11 Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi knežím, s temito slovy: Mluvte k starším Judským, rkouce: Proc máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo rec všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho.)
12 Bratrí moji jste, kost má a telo mé jste; proc tedy máte býti poslední v uvedení zase krále?
13 A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a telo mé? Toto at mi uciní Buh a toto pridá, jestliže nebudeš hejtmanem vojska prede mnou po všecky dny na místo Joába.
14 I naklonil srdce všech mužu Judských, jako muže jednoho, aby poslali k králi, rkouce: Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji.
15 Tedy navrátil se král, a prišel až k Jordánu. Lid pak Judský byl prišel do Galgala, aby se bral vstríc králi, a prevedl jej pres Jordán.
16 Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstríc králi Davidovi.
17 A tisíc mužu bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník domu Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníku jeho s ním, prepravili se pres Jordán pred krále.
18 I preplavili lodí, aby prevezli celed královskou a ucinili, což by se jemu líbilo. Semei pak syn Geruv padl pred králem, když se prepraviti mel pres Jordán.
19 A rekl králi: Nepocítej mi pán muj nepravosti, a nezpomínej, co nepráve ucinil služebník tvuj toho dne, když vyšel pán muj král z Jeruzaléma, aby to mel skládati král v srdci svém.
20 Nebot zná služebník tvuj, že zhrešil, a aj, prišel jsem dnes prvé, než kdo ze vší celedi Jozefovy, abych vyšel vstríc pánu svému králi.
21 I odpovedel Abizai syn Sarvie a rekl: A což nebude zabit Semei, proto že zlorecil pomazanému Hospodinovu?
22 Ale David rekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi dnes odporní? Dnes-liž má zabit býti nekdo v Izraeli? Nebo zdaliž nevím, že dnes jsem králem nad Izraelem.
23 Tedy rekl král k Semei: Neumreš. I prisáhl mu král.
24 Mifibozet také vnuk Sauluv vyjel vstríc králi. (Neošetroval pak byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatu svých nepral od toho dne, jakž byl odšel král, až do dne, když se navrátil v pokoji.)
25 A když prišel do Jeruzaléma, vyšel vstríc králi. I rekl jemu král: Proc jsi neodšel se mnou, Mifibozete?
26 Kterýž odpovedel: Pane muj králi, služebník muj oklamal mne. Reklte byl zajisté služebník tvuj: Osedlám sobe osla, abych vsedna na nej, bral se s králem, proto že jest kulhavý služebník tvuj.
27 I osocil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán muj král jest jako andel Boží, uciniž tedy, cožt se dobrého vidí.
28 Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti pred pánem mým králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty, kteríž jedí chléb stolu tvého. K cemuž bych více právo mel, a oc se více na krále domlouval?
29 Jemuž rekl král: Proc šíríš rec svou? Vyrklt jsem. Ty a Síba rozdelte se statkem.
30 Ješte rekl Mifibozet králi: Trebas necht všecko vezme, když se jen navrátil pán muj král v pokoji do domu svého.
31 Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a prepravil se s králem pres Jordán, aby ho zprovodil za Jordán.
32 Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl clovek bohatý velmi.
33 I rekl král k Barzillai: Pod se mnou, a chovati te budu pri sobe v Jeruzaléme.
34 Ale Barzillai odpovedel králi: Jacíž jsou dnové veku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma?
35 V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvuj, co bych jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpeváku a zpevakyní? Proc by tedy služebník tvuj déle býti mel bremenem pánu svému králi?
36 Malicko ješte pujde služebník tvuj za Jordán s králem; nebo proc by mi se takovou odplatou král odplacovati mel?
37 Necht se navrátí, prosím, služebník tvuj, at umru v meste svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvuj Chimham pujde se pánem mým králem, jemuž uciníš, cožt se dobrého videti bude.
38 I rekl král: Dobre, necht jde se mnou Chimham, a uciním jemu, což se tobe za dobré videti bude; nadto cehožkoli požádáš ode mne, tot uciním.
39 A když se prepravil všecken lid pres Jordán, král také prepravil se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto navrátil se na místo své.
40 A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken také lid Judský provázeli krále, též i polovice lidu Izraelského.
41 A aj, všickni muži Izraelští prišedše k králi, rekli jemu: Proc jsou te ukradli bratrí naši, muži Juda, a prevedli krále a celed jeho pres Jordán, i všecky muže Davidovy s ním?
42 I odpovedeli všickni muži Judští mužum Izraelským: Proto že král jest príbuzný náš. A proc se hneváte o to? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval? Zdaliž nám jaké dary dal?
43 Odpovídajíce pak muži Izraelští mužum Judským, rekli: Deset dílu máme v králi, a protož i v Davidovi máme více nežli vy. Procež tedy málo jste nás sobe vážili? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili, abychom zase privedli krále svého? Ale tvrdší byla rec mužu Judských nad rec mužu Izraelských.