1 Prišel pak do Derben a do Lystry, aj, ucedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky verící, ale otce mel Reka.
2 Tomu svedectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystre a v Ikonii bratrí.
3 Toho sobe oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obrezal jej, pro Židy, kteríž byli v tech místech; nebo vedeli všickni, že otec jeho byl Rek.
4 A když chodili po mestech, vydávali jim k ostríhání ustanovení zrízená od apoštolu a od starších, kteríž byli v Jeruzaléme.
5 A tak církve utvrzovaly se u víre a rozmáhaly se v poctu na každý den.
6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráneno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
7 Prišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšuv.
8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
9 I ukázalo se Pavlovi v noci videní, jako by muž nejaký Macedonský stál, a prosil ho, rka: Prijda do Macedonie, pomoz nám.
10 A jakž to videní videl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujišteni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
11 Protož pustivše se od Troady, prímým behem priplavili jsme se do Samotracie a nazejtrí do Neapolis,
12 A odtud do Filippis, kteréžto jest první mesto krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zustali jsme v tom meste za nekolik dní.
13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za mesto k rece, kdež býval obycej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v meste Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevrel Pán, aby to pilne rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
15 A když pokrtena byla i dum její, prosila, rkuci: Ponevadž jste mne soudili vernou Pánu býti, vejdetež do domu mého, a pobudte u mne. I prinutila nás.
16 I stalo se, když jsme šli k modlitbe, že devecka nejaká, mající ducha veštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek prinášela pánum svým budoucích vecí predpovídáním.
17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, rkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kterížto zvestují nám cestu spasení. [1]
18 A to cinívala za mnoho dní. Pavel pak težce to nesa, a obrátiv se, rekl duchu tomu: Prikazuji tobe ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
19 A videvše páni její, že jest odešla nadeje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk pred úrad.
20 A postavivše je pred úredníky, rekli: Tito lidé bourí mesto naše, jsouce Židé,
21 A zvestují obyceje, kterýchž nám nesluší prijíti ani zachovávati, ponevadž jsme my Rímané.
22 I povstala obec proti nim. A úredníci, roztrhše sukne jejich, kázali je metlami mrskati.
23 A množství ran jim davše, vsadili je do žaláre, prikázavše strážnému žaláre, aby jich pilne ostríhal.
24 Tedy on takové maje prikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláre, a nohy jejich sevrel kladou.
25 O pulnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písnicky o Bohu, takže je slyšeli i jiní veznové.
26 A vtom pojednou zeme tresení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláre, a hned se jim všecky dvere otevrely a všech okovové spadli.
27 I procítiv strážný žaláre a vida dvere žaláre otevrené, vytrhl mec, aby se zabil, domnívaje se, že veznové utekli.
28 I zkrikl nan Pavel hlasem velikým, rka: Necin sobe nic zlého, však jsme ted všickni.
29 A požádav svetla, vbehl k nim, a tresa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
30 I vyved je ven, rekl: Páni, co já mám ciniti, abych spasen byl? [2]
31 A oni rekli: Ver v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dum tvuj. [3]
32 I mluvili jemu slovo Páne, i všechnem, kteríž byli v domu jeho.
33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokrten jest hned on i všecka celed jeho.
34 A když je uvedl do domu svého, pripravil jim stul, a veselil se, že jest se vším domem svým uveril Bohu.
35 A když bylo ve dne, poslali úredníci služebníky, rkouce: Vypust ty lidi.
36 I oznámil strážný žaláre slova ta Pavlovi, prave: Že poslali úredníci, abyste byli propušteni. Protož nyní vyjdouce, jdetež v pokoji.
37 Ale Pavel rekl k nim: Zmrskavše nás zjevne a bez vyslyšení, lidi Rímany, vsázeli do žaláre, a již nyní nás chtejí tajne vyhnati? Nikoli, ale nechat sami prijdou, a vyvedou nás. [4]
38 Tedy povedeli úredníkum služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Rímané byli.
39 A prišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z mesta.
40 I vyšedše z žaláre, vešli k Lydii, a uzrevše bratrí, potešili jich, i šli odtud.