1 Prišedše pak nekterí z Židovstva, ucili bratrí: Že nebudete-li se obrezovati podle obyceje Mojžíšova, nebudete moci spaseni býti.
2 A když se stala mezi nimi ruznice, a nemalou hádku Pavel a Barnabáš s nimi mel, i zustali na tom, aby Pavel a Barnabáš a nekterí jiní z nich šli k apoštolum a starším do Jeruzaléma o tu otázku.
3 Tedy oni jsouce vyprovozeni od církve, šli skrze Fenicen a Samarí, vypravujíce o obrácení pohanu na víru, i zpusobili radost velikou všem bratrím.
4 A když se dostali do Jeruzaléma, prijati jsou od církve a od apoštolu a starších. I zvestovali jim, kteraké veci cinil skrze ne Buh.
5 A že povstali nekterí z sekty farizejské, kteríž byli uverili, pravíce, že musejí obrezováni býti, a potom aby jim bylo prikázáno zachovávati zákon Mojžíšuv. [1]
6 Tedy sešli se apoštolé a starší, aby toho povážili.
7 A když mnohé vyhledávání toho bylo, povstav Petr, rekl k nim: Muži bratrí, vy víte, že od dávních dnu mezi námi Buh vyvolil mne, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium a uverili.
8 A ten, jenž zpytuje srdce, Buh, svedectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám.
9 A neucinil rozdílu mezi nimi a námi, verou ocistiv srdce jejich.
10 Protož nyní, proc pokoušíte Boha, chtíce vzložiti na hrdlo ucedlníku jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli?
11 Ale skrze milost Pána Ježíše Krista veríme, že spaseni budeme, rovne jako i oni. [2]
12 I mlcelo všecko to množství, a poslouchali Barnabáše a Pavla, vypravujících, kteraké divy a zázraky cinil Buh skrze ne mezi pohany.
13 A když oni tak umlkli, odpovedel Jakub, rka: Muži bratrí, slyšte mne.
14 Šimon ted vypravoval, kterak Buh nejprve popatril na pohany, aby z nich prijal lid jménu svému.
15 A s tím se srovnávají i reci prorocké, jakož psáno jest:
16 Potom se navrátím, a vzdelám zase stánek Daviduv, kterýž byl klesl, a zboreniny jeho zase vzdelám, a vyzdvihnu jej,
17 Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána, i všickni pohané, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Pán, jenž ciní tyto všecky veci.
18 Známát jsou Bohu od veku všecka díla jeho.
19 Protož já tak soudím, aby nebyli kormouceni ti, kteríž se z pohanu obracejí k Bohu,
20 Ale aby jim napsáno bylo, at se zdržují od poskvrn modl, a smilstva, a toho, což jest udáveného a od krve.
21 Nebo Mojžíš od dávních veku má po všech mestech, kdo by jej kázal v školách, ponevadž na každou sobotu cítán bývá.
22 Tehdy videlo se apoštolum a starším se vší církví, aby vyvolili z sebe muže a poslali je do Antiochie s Pavlem a Barnabášem: Judu, kterýž sloul Barsabáš, a Sílu, muže znamenité mezi bratrími,
23 Napsavše po nich toto: Apoštolé a starší i všickni bratrí tem, kteríž jsou v Antiochii a v Syrii a v Cilicii bratrím, kteríž jsou z pohanu, pozdravení vzkazují.
24 Ponevadž jsme slyšeli, že nekterí vyšedše od nás, zkormoutili vás, recmi svými zemdlévajíce duše vaše, pravíce, že se máte obrezovati a Zákon zachovávati, jimž jsme toho neporucili:
25 I videlo se nám shromáždeným jednomyslne, abychom vyvolili muže nekteré a poslali k vám s nejmilejšími našimi bratrími, Barnabášem a Pavlem,
26 Lidmi temi, kteríž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše Krista.
27 Protož poslali jsme Judu a Sílu, a tit i ústne povedí vám totéž.
28 Videlo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více na vás bremene nevzkládati, krome techto vecí potrebných,
29 Totiž abyste se zdržovali od obetovaného modlám, a od krve, a od udáveného, a od smilstva. Od tech vecí budete-li se ostríhati, dobre budete ciniti. Mejte se dobre.
30 Tedy oni propušteni jsouce, prišli do Antiochie, a shromáždivše množství, dali jim list.
31 Kterýžto ctouce, radovali se z toho potešení jich.
32 Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou recí napomínali bratrí a potvrzovali jich.
33 A pobyvše tu za nekterý cas, propušteni jsou od bratrí v pokoji zase k apoštolum.
34 Ale Sílovi se videlo, aby tu zustal.
35 Tolikéž Pavel i Barnabáš pobyli v Antiochii, ucíce a zvestujíce slovo Páne, i s mnohými jinými.
36 Po nekolika pak dnech rekl Pavel k Barnabášovi: Vracujíce se, navštevme bratrí naše po všech mestech, v kterýchž jsme kázali slovo Páne, a prezvíme, kterak se mají.
37 Tedy Barnabáš radil, aby pojali s sebou i Jana, kterýž príjmí mel Marek.
38 Ale Pavlovi se nezdálo pojíti toho s sebou, kterýž byl odšel od nich z Pamfylie, aniž šel s nimi ku práci.
39 I vznikl mezi nimi tuhý odpor, takže se rozešli ruzno. Barnabáš pak pojav s sebou Marka, plavil se do Cypru.
40 A Pavel pripojiv k sobe Sílu, odšel, porucen jsa milosti Boží od bratrí.
41 I chodil po Syrii a Cilicii, potvrzuje církví.