1 Potom pak Pavel vyšed z Atén, prišel do Korintu.
2 A nalezl jednoho Žida, jménem Akvilu, jenž byl rodem z Pontu, kterýž nedávno byl prišel z Vlach, i s Priscillou manželku svou, (protože byl rozkázal Klaudius, aby všickni Židé z Ríma vyšli), i privinul se k nim. [1]
3 A že byl téhož remesla jako oni, bydlil u nich a delal; a bylo remeslo jejich stany delati.
4 I hádal se v škole na každou sobotu a k získání privodil i Židy i Reky.
5 A když prišli z Macedonie Sílas a Timoteus, roznecoval se v duchu Pavel, osvedcuje Židum, že Ježíš jest Kristus. [2]
6 A když jemu oni odporovali a rouhali se, vyraziv prach z roucha svého, rekl k nim: Krev vaše budiž na hlavu vaši. Já cist jsa, hned pujdu ku pohanum.
7 A jda odtud, všel do domu cloveka jednoho, jménem Justa, ctitele Božího, kteréhož dum byl u samé školy. [3]
8 Krispus pak, kníže školy, uveril Pánu se vším domem svým, a mnozí z Korintských slyšíce, uverili a krteni byli. [4]
9 I rekl Pán v noci u videní Pavlovi: Neboj se, ale mluv a nemlc.
10 Nebt já s tebou jsem, a žádnýt nesáhne na tebe, at by zle ucinil; nebo mnoho mám lidu v tomto meste. [5]
11 I byl tu pul druhého léta, káže jim slovo Boží.
12 Když pak Gallio vladarem byl v Achaii, povstali jednomyslne Židé proti Pavlovi, a privedli jej pred soudnou stolici,
13 Pravíce: Tento navodí lidi, aby proti Zákonu ctili Boha.
14 A když Pavel mel již otevríti ústa, rekl Gallio k Židum: Ó Židé, jestliže by co nepravého stalo se, nebo nešlechetnost nejaká, slušne bych vás vyslyšel.
15 Paklit jsou jaké hádky o slovích a o jméních a Zákonu vašem, vy sami k tomu prihlédnete. Ját toho soudce býti nechci.
16 I odehnal je od soudné stolice.
17 Tedy Rekové všickni, uchopivše Sostena, kníže školy Židovské, bili jej tu pred soudnou stolicí, a Gallio na to nic nedbal.
18 Pavel pak, pobyv tam ješte za mnoho dní, i rozžehnav se s bratrími, plavil se do Syrie, a s ním spolu Priscilla a Akvila, oholiv hlavu v Cenchreis; nebo byl ucinil slib.
19 I prišel do Efezu a nechal jich tu; sám pak všed do školy, hádal se s Židy.
20 A když ho prosili, aby tu déle pobyl u nich, nepovolil.
21 Ale požehnav jich, rekl: Musím já jistotne svátek ten, kterýž nastává, v Jeruzaléme slaviti, ale navrátím se k vám zase, bude-li vule Boží. I bral se z Efezu.
22 A prišed do Cesaree, vstoupil do Jeruzaléma, a pozdraviv církve, odtud šel do Antiochie.
23 A pobyv tu za nekterý cas, odšel a procházel porád Galatskou krajinu a Frygii, potvrzuje všech ucedlníku.
24 Žid pak nejaký, jménem Apollo, rodem z Alexandrie, muž výmluvný, prišel do Efezu, ucený v Písme.
25 Ten byl pocátecne naucen ceste Páne, a jsa vroucího ducha, horlive mluvil a ucil pilne tem vecem, kteréž jsou Páne, znaje toliko krest Januv.
26 A ten pocal smele a svobodne mluviti v škole. Kteréhož slyševše Priscilla a Akvila, prijali ho k sobe a dokonaleji vypravovali jemu o ceste Boží.
27 A když chtel jíti do Achaie, bratrí napomenuvše ho, psali ucedlníkum, aby jej prijali. Kterýžto když tam prišel, mnoho prospel tem, kteríž uverili skrze milost Boží. [6]
28 Nebo náramne premáhal Židy, zjevne prede všemi jim toho dokazuje z Písem, že Ježíš jest Kristus.