1 A tak zachováni jsouce, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita.
2 Lidé pak toho ostrova velikou prívetivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, prijali nás všecky, pro déšt, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu.
3 A když Pavel sebral drahne roždí a kladl na ohen, ješterka, utíkajíc pred horkem, pripjala se k ruce jeho.
4 A když uzreli lidé toho ostrovu, ano ješterka visí u ruky jeho, rekli jedni k druhým: Jiste clovek tento jest vražedlník; neb ac z more vyšel, však pomsta Boží nedá jemu živu býti.
5 Ale on strásl tu ješterku do ohne, a nic se jemu zlého nestalo.
6 Oni pak ocekávali, že otece, aneb padna, pojednou umre. A když toho dlouho cekali a videli, že se mu nic zlého nestalo, zmenivše myšlení své, pravili, že jest on buh.
7 Na tech pak místech mel popluží kníže toho ostrova, jménem Publius, kterýžto prijav nás k sobe, za tri dni prátelsky u sebe v hospode choval.
8 I prihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a cervenou nemoc. K nemuž všed Pavel, a pomodliv se, vzložil na nej ruce a uzdravil jej.
9 A když se to stalo, tedy i jiní, kteríž na ostrove tom nemocní byli, pristupovali, a byli uzdravováni.
10 Ctili nás pak velice, a když jsme se meli pryc plaviti, nakladli nám na lodí toho, cehož potrebí bylo.
11 A po trech mesících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrove pres zimu, majici za erb Kastora a Polluxa.
12 A když jsme prijeli do Syrakusis, zustali jsme tu za tri dni.
13 A odtud okolo plavíce se, prišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den prijeli jsme do Puteolos.
14 Kdežto nalezli jsme bratrí, kteríž nás prosili, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme šli k Rímu.
15 Odkudž, když o nás uslyšeli bratrí, vyšli proti nám až na rynk Appiuv a ke Trem krcmám. Kteréžto uzrev Pavel, podekoval Bohu a pocal býti dobré mysli.
16 A když jsme prišli do Ríma, setník dal vezne v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopušteno, aby sám bydlil s žoldnérem, kterýž ho ostríhal.
17 I stalo se po trech dnech, svolal Pavel muže prední z Židu. A když se sešli, rekl k nim: Muži bratrí, já nic neuciniv proti lidu ani proti obycejum otcovským, jat jsa, z Jeruzaléma vydán jsem v ruce Rímanum,
18 Kteríž vyslyševše mne, chteli mne propustiti, protože žádné viny hodné smrti na mne nebylo.
19 Ale když Židé tomu odpírali, prinucen jsem odvolati se k císari, ne jako bych mel co národ svuj žalovati.
20 A protož z té príciny povolal jsem vás, žádostiv jsa videti vás a s vámi promluviti; nebo pro nadeji lidu Izraelského retezem tímto svázán jsem.
21 A oni rekli jemu: Myt jsme žádného psaní nemeli o tobe z Židovstva, aniž kdo z bratrí prijda, vypravoval nám, aneb mluvil co zlého o tobe.
22 Ale žádámet od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sekte, že se jí všudy odpírá.
23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k nemu, jimžto s osvedcováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víre o Ježíšovi z Zákona Mojžíšova a Proroku, od jitra až do vecera.
24 A nekterí uverili tomu, což Pavel vypravoval, nekterí pak neverili.
25 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, k nimžto promluvil Pavel toto jedno slovo: Jiste žet jest dobre Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcum našim,
26 Rka: Jdi k lidu tomuto a rciž jim: Sluchem slyšeti budete, a nesrozumíte, a hledíce hledeti budete, a neuzríte. [1]
27 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima težce slyšeli, a oci své zamhourili, aby snad nevideli ocima, a ušima neslyšeli, a srdcem nerozumeli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
28 Budiž vám tedy známo, že jest pohanum posláno toto spasení Boží, a onit slyšeti budou. [2]
29 A když on to propovedel, odešli Židé, majíce mezi sebou mnohé hádky.
30 Pavel pak trval za celé dve léte v hospode své, a prijímal všecky, kteríž pricházeli k nemu,
31 Káže o království Božím a uce tem vecem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez prekážky. [3]