1 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, porucen jest i Pavel i nekterí jiní veznové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
2 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na more. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
3 Druhý pak den priplavili jsme se k Sidonu. A tu Julius prívetive se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k prátelum, u nich mel pohodlí.
4 A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
5 A tak preplavivše se pres more Cilické a Pamfylické, prišli jsme do mesta Myry, kteréž jest v krajine, jenž slove Lycia.
6 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž mela plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
7 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva priplouli proti Gnidum, a vítr nám bránil priblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
8 A sotva ji pomíjeti mohše, prijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pekný breh, od kteréhožto nedaleko bylo mesto Lasea. [1]
9 Když pak drahný cas prešel, a již bylo nebezpecné plavení, (neb již byl i pust pominul,) napomínal jich Pavel,
10 Rka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životu našich toto plavení bude.
11 Ale setník více veril správci lodí a marinári, nežli tomu, co Pavel pravil.
12 A když nebylo tu príhodného prístavu, kdež by pobyli pres zimu, mnozí tak radili, aby se predce pustili odtud, zda by jak mohli, prijedouce do Fenicen, pres zimu tu pobýti na brehu Kréty, kterýž leží k vetru nešpornímu a k vetru více než západnímu.
13 A když pocal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umínenou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
14 Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bourlivý pulnocní, kterýž slove Euroklydon.
15 A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti vetru, pustivše ji po vetru, tak jsme se vezli.
16 A pribehše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti clun u bárky.
17 Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpecné, spustivše clun, tak se plavili.
18 A když boure vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladu, metali ven.
19 A tretí den i to nádobí bárce potrebné svýma rukama vyházeli jsme.
20 A když ani slunce se neukázalo ani hvezdy za mnoho dní, a boure vždy vetší nastávala, již byla všecka nadeje o vysvobození našem odjata.
21 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostred nich, rekl: Meli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpecenství tohoto a škody
22 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; nebot nezahyne žádný z vás, krome bárky samé.
23 Nebo této noci ukázal mi se andel Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
24 Rka: Neboj se, Pavle, pred císarem máš státi, a aj, dalt jest tobe Buh všecky, kteríž se plaví s tebou.
25 Protož budte dobré mysli, muži; nebot já verím Bohu, žet se tak stane, jakž jest mi mluveno.
26 Mámet se pak dostati na nejaký ostrov.
27 A když již byla ctrnáctá noc, a my se plavili po mori Adriatickém, okolo pulnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nejaká.
28 Kterížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktu; a odjevše odtud malicko, opet spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktu.
29 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky ctyri kotve, žádali, aby den byl.
30 Chteli pak marinári utéci z bárky, pustivše clun do more, pod zámyslem, jako by chteli od predku lodí kotve roztahovati,
31 I rekl Pavel setníkovi a žoldnérum: Nezustanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
32 Tedy žoldnéri utínali provazy u clunu, a pustili jej, aby pryc plynul.
33 A když již dnelo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, rka: Již jest tomu dnes ctrnáctý den, jakž ocekávajíce, trváte lacní, nic nejedouce.
34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
35 A to povedev, vezma chléb, díky vzdával Bohu prede všemi, a rozlomiv, pocal jísti.
36 A tak potešeni byvše všickni, pojedli i oni.
37 Bylo pak nás všech osob na lodí dve ste sedmdesáte a šest.
38 A nasyceni jsouce pokrmem, oblehcovali bárku, vysýpajíce pšenici do more.
39 A když byl den, nemohli zeme videti, než okrídlí nejaké znamenali, ano má breh, k nemuž myslili, kdyby jak mohli pristáti s lodí.
40 A vytáhše kotvy, pustili se po mori, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k vetru, táhli se k brehu.
41 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje more schází, tu se zastavila lodí. A prední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
42 Tedy žoldnéri radili setníkovi, aby vezne zmordovali, aby jim nekterý vyplyna, neutekl.
43 Ale setník chteje zachovati Pavla, nedal toho uciniti. I rozkázal tem, kteríž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do more a vyplynuli na zem,
44 Jiní pak aby na dskách plynuli a nekterí na tech kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.