1 Muž pak jeden, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal statek. [1]
2 A lstive neco tech penez ujal s vedomím manželky své, a prinesa díl nejaký, položil k nohám apoštolským.
3 I rekl Petr: Ananiáši, proc naplnil satan srdce tvé lstí, tak abys lhal Duchu svatému a lstive ujal cástku penez za to pole?
4 Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobe nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proc jsi tuto vec složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu.
5 Tedy uslyšav Ananiáš tato slova, padna, zdechl. I spadla bázen veliká na všecky, kteríž to slyšeli.
6 A vstavše mládenci, vzali jej, a vynesše ven, pochovali.
7 I stalo se po chvíli, jako po trech hodinách, že i jeho žena, neveduci, co se bylo stalo, prišla.
8 I rekl k ní Petr: Povez mi, za toliko-li jste pole své prodali? A ona rekla: Ano, za tolik.
9 Tedy dí jí Petr: I procež jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Páne? Aj, nohy tech, kteríž pochovali muže tvého, prede dvermi jsou, a vynesout také i tebe.
10 I padla hned pred nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli ji mrtvou; i vynesše, pochovali podle muže jejího.
11 I byla bázen veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteríž to slyšeli.
12 Skrze ruce pak apoštolu dáli se divové a zázrakové velicí v lidu, (A bývali všickni jednomyslne v sínci Šalomounove.
13 Jiný pak žádný neodvážil se pripojiti k nim, ale velebil je lid.
14 A vždy více se rozmáhalo množství verících Pánu, mužu i také žen.) [2]
15 Takže i na ulice vynášeli nemocné, a kladli na ložcích a na nosidlách, aby, když by šel Petr, aspon stín jeho zastínil na nekteré z nich.
16 Scházelo se pak množství z okolních mest do Jeruzaléma, nesouce nemocné a trápené od duchu necistých, a uzdravováni byli všickni.
17 Tedy povstav nejvyšší knez a všickni, kteríž byli s ním, (jenž byli saducejské sekty,) naplneni jsou závistí. [3]
18 I zjímali apoštoly, a vsázeli je do žaláre obecného.
19 Ale andel Páne v noci otevrev dvere u žaláre, vyvedl je ven a rekl: [4]
20 Jdete, a postavíce se, mluvte lidu v chráme všecka slova života tohoto.
21 To oni uslyševše, vešli na úsvite do chrámu a ucili. Tedy prišed nejvyšší knez a ti, kteríž s ním byli, svolali radu a všecky starší synu Izraelských, i poslali do žaláre, aby byli privedeni.
22 A služebníci prišedše, nenalezli jich v žalári. A navrátivše se, vypravovali,
23 Rkouce: Žalár zajisté nalezli jsme zavrený se vší pilností a strážné vne stojící u dverí, ale otevrevše dvere, žádného jsme tam nenalezli.
24 A když uslyšeli reci tyto i nejvyšší knez i úredník chrámu i jiní prední kneží, nerozumeli, co by se to stalo.
25 A prišed kdosi, povedel jim, rka: Aj, muži, kteréž jste vsázeli do žaláre, v chráme stojí a ucí lid.
26 Tedy šel tam úredník s služebníky, a privedl je bez násilé; nebo se báli lidu, aby nebyli ukamenováni.
27 A privedše je, postavili je v rade. I otázal se jich nejvyšší knez,
28 Rka: Zdaliž jsme vám prísne neprikázali, abyste neucili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém ucením svým, a chcete na nás uvésti krev cloveka toho.
29 Odpovedev pak Petr a apoštolé, rekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí. [5]
30 Buh otcu našich vzkrísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, povesivše na dreve.
31 Toho jest Buh, jakožto Knížete a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštení hríchu.
32 A my jsme svedkové toho všeho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Buh tem, jenž jsou poslušni jeho.
33 Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili.
34 Tedy povstav v rade jeden farizeus, jménem Gamaliel, Zákona ucitel, vzácný muž u všeho lidu, rozkázal, aby na malou chvíli ven vyvedli apoštoly. [6]
35 I rekl jim: Muži Izraelští, pilne se rozmyslte pri techto lidech, co máte ciniti.
36 Nebo pred temito casy byl povstal Teudas, prave se také býti necím velikým, jehož se prídrželo mužu okolo ctyr set; kterýžto již zahynul, i všickni, kteríž pristoupili k nemu, rozptýleni jsou a v nic obráceni.
37 Po nem pak povstal Judas Galilejský za dnu popisu, a mnoho lidu po sobe obrátil. Ale i ten zahynul, a všickni, kterížkoli pristoupili k nemu, rozptýleni jsou.
38 A protož nyní pravím vám: Dejte pokoj temto lidem, a nechte jich. Nebo jestližet jest z lidí rada tato anebo dílo toto, rozprchnet se;
39 Paklit jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti; abyste snad i Bohu odporní nalezeni nebyli.
40 I povolili jemu. A povolavše apoštolu, a zmrskavše je, prikázali, aby více nemluvili ve jménu Ježíšovu. I propustili je. [7]
41 Oni pak šli z toho jejich shromáždení, radujíce se, že jsou hodni ucineni trpeti protivenství pro jméno Pána Ježíše.
42 Na každý pak den neprestávali v chráme i po domích uciti a zvestovati Ježíše Krista.