1 Tedy rekl nejvyšší knez: Jest-liž to tak?
2 A on rekl: Muži bratrí a otcové, slyšte. Buh slávy ukázal se otci našemu Abrahamovi, když byl v Mezopotamii, prve než bydlil v Cháran.
3 A rekl k nemu: Vyjdi z zeme své a z príbuznosti své, a pojd do zeme, kterouž ukáži tobe.
4 Tedy vyšel z zeme Kaldejské a bydlil v Cháran. A odtud, když umrel otec jeho, prestehoval jej do zeme této, v kteréžto vy nyní bydlíte.
5 A nedal jemu dedictví v ní, ani šlépeje nožné, ac byl jemu ji slíbil dáti k vladarství, i semeni jeho po nem, když ješte nemel dedice.
6 Mluvil pak jemu Buh takto: Budet síme tvé pohostinu v zemi cizí, a bude v službu podrobeno, a zle s ním budou nakládati za ctyri sta let.
7 Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, pravít Buh. A potom zase vyjdou, a sloužiti mi budou na tomto míste.
8 I vydal jemu smlouvu obrízky. A tak on zplodil Izáka, a obrezal jej osmého dne, a Izák zplodil Jákoba, a Jákob
9 A patriarchové v nenávisti mevše Jozefa, prodali jej do Egypta. Ale Buh byl s ním,
10 A vysvobodil ho ze všech úzkostí jeho, a dal jemu milost a moudrost pred tvárí faraona, krále Egyptského, takže ho ucinil úredníkem nad Egyptem a nade vším domem svým.
11 Potom prišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou, a soužení veliké, aniž meli pokrmu otcové naši.
12 A uslyšev Jákob, že by obilé bylo v Egypte, poslal tam otce naše nejprve.
13 A když je poslal po druhé, poznán jest Jozef od bratrí svých, a zjevena jest rodina Jozefova faraonovi.
14 Tedy poslav Jozef posly, pristehoval otce svého Jákoba, i všecku rodinu svou v osobách sedmdesáti a peti.
15 I vstoupil Jákob do Egypta, a tam umrel on i otcové naši.
16 I preneseni jsou do Sichem, a pochováni v hrobe, kterýž byl koupil Abraham za stríbro od synu Emorových, otce Sichemova.
17 Když se pak približoval cas zaslíbení, o kterémž byl prisáhl Buh Abrahamovi, rostl lid a množil se v Egypte,
18 Až vtom povstal jiný král, kterýž neznal Jozefa.
19 Ten lstive nakládaje s pokolením naším, trápil otce naše, takže musili vyhazovati nemluvnátka svá, aby se nerozplozovali.
20 V tom casu narodil se Mojžíš, a byl velmi krásný, kterýžto chován jest za tri mesíce v domu otce svého.
21 A když vyložen byl na reku, vzala jej dcera faraonova, a vychovala jej sobe za syna.
22 I vyucen jest Mojžíš vší moudrosti Egyptské, a byl mocný v recech i v skutcích.
23 A když jemu bylo ctyridceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby navštívil bratrí své, syny Izraelské.
24 A uzrev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho a pomstil toho, kterýž bezpráví trpel, zabiv Egyptského.
25 Domníval se zajisté, že bratrí jeho rozumejí tomu, že skrze ruku jeho chce jim dáti Buh vysvobození, ale oni nerozumeli.
26 Druhého pak dne ukázal se jim, když se vadili, i chtel je v pokoj uvésti, rka: Muži, bratrí jste, i proc krivdu ciníte sobe vespolek?
27 Ten pak, kterýž cinil krivdu bližnímu svému, odehnal ho, rka: Kdo te ustanovil knížetem a soudcím nad námi?
28 Což ty mne chceš zamordovati, jako jsi vcera zabil Egyptského?
29 I utekl Mojžíš pro ta slova a bydlil pohostinu v zemi Madianské, a tam zplodil dva syny.
30 A když se vyplnilo let ctyridceti, ukázal se jemu na poušti hory Sinai andel Páne, v plameni ohne ve kri. [1]
31 A Mojžíš uzrev to, divil se tomu videní. A když blíže pristoupil, aby to pilneji spatril, stal se k nemu hlas Páne:
32 Ját jsem Buh otcu tvých, Buh Abrahamuv a Buh Izákuv a Buh Jákobuv. I zhroziv se Mojžíš, neodvážil se patriti. [2]
33 I rekl jemu Pán: Zzuj obuv s noh svých; nebo místo, na kterémž stojíš, zeme svatá jest.
34 Videl jsem, videl trápení lidu svého, kterýž jest v Egypte, a vzdychání jejich uslyšel jsem a sstoupil jsem, abych je vysvobodil. Protož nyní pojd, pošli te do Egypta.
35 Toho Mojžíše, kteréhož se odepreli, rkouce: Kdo te ustanovil knížetem a soudcí? tohot jest Buh kníže a vysvoboditele poslal, skrze ruku andela, kterýž se jemu ukázal ve kri.
36 A ten je vyvedl, cine divy a zázraky v zemi Egyptské a na mori Cerveném, i na poušti za ctyridceti let.
37 Tot jest ten Mojžíš, kterýž rekl synum Izraelským: Proroka vám vzbudí Pán Buh váš z bratrí vašich, podobne jako mne, toho poslouchejte.
38 Ont jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andelem, kterýž mluvíval k nemu na hore Sinai, i s otci našimi, kterýž prijal slova živá, aby je nám vydal.
39 Jehož nechteli poslušni býti otcové naši, ale zavrhli jej, a odvrátili se srdci svými do Egypta,
40 Rkouce k Aronovi: Ucin nám bohy, kteríž by šli pred námi; nebo Mojžíšovi tomu, kterýž nás vyvedl z zeme Egyptské, nevíme, co se prihodilo.
41 I udelali v tech dnech tele, a obetovali obeti modle, a veselili se v díle rukou svých.
42 I odvrátil se od nich Buh, a vydal je, aby sloužili vojsku nebeskému, jakož napsáno jest v knihách Prorockých: Zdaliž jste mi obeti aneb dary obetovali za ctyridceti let na poušti, dome Izraelský?
43 Nýbrž nosili jste stánek modly Moloch, a hvezdu boha vašeho Remfan, ta podobenství, kteráž jste zdelali sobe, abyste se jim klaneli. Protož prestehuji vás za Babylon.
44 Stánek svedectví meli jsou otcové naši na poušti, jakož byl narídil ten, jenž rekl Mojžíšovi, aby jej udelal, podle zpusobu toho, kterýž byl videl.
45 Kterýžto prijavše otcové naši, vnesli jej s Jozue tam, kdež bylo prve vladarství pohanu, kteréž vyhnal Buh od tvári otcu našich, až do dnu Davida.
46 Jenž nalezl milost pred oblicejem Božím, a prosil, aby nalezl stánek Bohu Jákobovu.
47 Šalomoun pak udelal jemu dum.
48 Ale Nejvyšší nebydlí v domích rukou udelaných, jakož dí prorok: [3]
49 Nebe jest mi stolice a zeme podnož noh mých, i jakýž mi tedy dum udeláte? praví Pán. Anebo jaké jest místo odpocívání mého?
50 Zdaliž ruka má všeho toho neucinila?
51 Tvrdošijní a neobrezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili, jakož otcové vaši, takž i vy. [4]
52 Kterému z proroku otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, jenž predzvestovali príchod spravedlivého tohoto, jehožto vy nyní zrádci a vražedníci jste.
53 Kteríž jste vzali Zákon pusobením andelským, a neostríhali jste ho. [5]
54 Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých a škripeli zuby na neho.
55 On pak pln jsa Ducha svatého, pohledev do nebe, uzrel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. [6]
56 I rekl: Aj, vidím nebesa otevrená a Syna cloveka stojícího na pravici Boží.
57 A oni zkrikše hlasem velikým, zacpali uši své, a oborili se jednomyslne na nej.
58 A vyvedše jej z mesta, kamenovali ho. A svedkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul. [7]
59 I kamenovali Štepána vzývajícího Boha a rkoucího: Pane Ježíši, prijmi ducha mého.
60 A poklek na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim toho za hrích. A to povedev, usnul v Pánu. [8]