1 Saul pak také privolil k usmrcení jeho. I prišlo v ten cas veliké protivenství na církev, kteráž byla v Jeruzaléme, a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samarských, krome apoštolu. [1]
2 I pochovali Štepána muži pobožní, a plakali velmi nad ním.
3 Saul pak hubil církev, do domu vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláre.
4 Ti pak, kteríž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo Boží.
5 A Filip všed do mesta Samarí, kázal jim Krista. [2] [3] [4]
6 I pozorovali zástupové s pilností jednomyslne toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž cinil.
7 Nebo duchové necistí z mnohých, kteríž je meli, kricíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou.
8 A stala se radost veliká v tom meste.
9 Muž pak nejaký, jménem Šimon, pred tím v tom meste cáry provodil, a lid Samarský mámil, prave se býti nejakým velikým.
10 Na nehož pozor meli všickni, od nejmenšího až do nejvetšího, ríkajíce: Tentot jest Boží moc veliká.
11 Pozor pak meli na neho, protože je za mnohý cas mámil svými cáry.
12 A když, uverivše Filipovi zvestujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, krtili se muži i ženy, [5]
13 Tedy i ten Šimon také uveril, a pokrten byv, prídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké cinené, desil se.
14 Uslyšavše pak v Jeruzaléme apoštolé, že by Samarí prijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. [6] [7]
15 Kteríž prišedše k nim, modlili se za ne, aby prijali Ducha svatého.
16 (Nebo ješte byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokrteni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.)
17 Tedy vzkládali na ne ruce, a oni prijali Ducha svatého.
18 I uzrev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, prinesl jim peníze,
19 Rka: Dejte i mne tu moc, at, na kohož bych koli vzložil ruce, prijme Ducha svatého.
20 I rekl k nemu Petr: Peníze tvé budtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze.
21 Nemáš dílu ani losu v této veci; nebo srdce tvé není uprímé pred Bohem.
22 Protož cin pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpušteno bylo tobe to myšlení srdce tvého.
23 Nebo v žluci horkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím.
24 I odpovedev Šimon, rekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne neprišlo neco z tech vecí, kteréž jste mluvili.
25 Oni pak osvedcovavše a mluvivše slovo Páne, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých mesteckách Samaritánských kázali evangelium.
26 V tom andel Páne mluvil k Filipovi, rka: Vstan a jdi ku polední strane na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do mesta Gázy, kteréž jest pusté.
27 A on vstav, i šel. A aj, muž Mourenín, kleštenec, komorník královny Mourenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl prijel do Jeruzaléma, aby se modlil,
28 Již se navracoval zase, sede na voze svém, a cetl Izaiáše proroka.
29 I rekl Duch k Filipovi: Pristup a privin se k vozu tomu.
30 A pribeh Filip, slyšel jej, an cte Izaiáše proroka. I rekl: Rozumíš-liž, co cteš?
31 A on rekl: Kterakž bych mohl rozumeti, lec by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vuz, a sedel s ním.
32 Místo pak toho Písma, kteréž cetl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek nemý pred tím, kdož jej striže, tak neotevrel úst svých. [8]
33 V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ackoli zahlazen byl z zeme život jeho?
34 A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobe, cili o nekom jiném?
35 Tedy otevrev Filip ústa svá, a pocav od toho Písma, zvestoval jemu Ježíše.
36 A když jeli cestou, prijeli k jedné vode. I rekl komorník: Aj, ted voda. Proc nemám býti pokrten?
37 I rekl Filip: Veríš-li celým srdcem, slušít. A on odpovedev, rekl: Verím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží. [9]
38 I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokrtil ho.
39 A když vystoupili z vody, Duch Páne pochopil Filipa, a nevidel ho více komorník; i jel cestou svou, raduje se.
40 Filip pak nalezen jest v Azotu; a chode, kázal evangelium všem mestum, až prišel do Cesaree. [10]