1 Toho casu postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synu lidu tvého, a bude cas ssoužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho casu; toho, pravím, casu vysvobozen bude lid tvuj, kdožkoli nalezen bude zapsaný v knize. [1]
2 Tut mnozí z tech, kteríž spí v prachu zeme, procítí, jedni k životu vecnému, druzí pak ku pohanení a ku potupe vecné. [2]
3 Ale ti, kteríž jiné vyucují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteríž k spravedlnosti privozují mnohé, jako hvezdy na vecné veky. [3]
4 Ty pak Danieli, zavri slova tato, a zapecet knihu tuto až do casu jistého. Mnozít budou pilne zpytovati, a rozmnoženo bude umení.
5 Zatím videl jsem já Daniel, a aj, jiní dva stáli, jeden z této strany brehu reky, a druhý z druhé strany brehu též reky.
6 A rekl muži tomu oblecenému v roucho lnené, kterýž stál nad vodou té reky: Když bude konec tem divným vecem?
7 I slyšel jsem muže toho obleceného v roucho lnené, kterýž stál nad vodou té reky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a prisáhl skrze Živého na veky, že po uloženém casu, a uložených casích, i pul casu, a když do cela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto veci.
8 A když jsem já slyše, nerozumel, rekl jsem: Pane muj, jaký konec bude tech vecí?
9 Tedy rekl: Odejdi, Danieli, nebo zavrína jsou a zapecetena slova ta až do casu jistého.
10 Precištováni a bíleni a prubováni budou mnozí; bezbožní zajisté bezbožnost páchati budou, aniž co porozumejí kterí z nich, ale moudrí porozumejí.
11 Od toho pak casu, v nemž odjata bude obet ustavicná, a postavena ohavnost hubící, bude dnu tisíc, dve ste a devadesát.
12 Blahoslavený, kdož doceká a prijde ke dnum tisíci, trem stum, tridcíti a peti.
13 Ty pak odejdi k místu svému, a odpocívati budeš, a zustaneš v losu svém na skonání dnu.