1 Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v dome svém, a kveta na palácu svém,
2 Mel jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem videl, znepokojilo mne. [1]
3 A protož vyšla ode mne ta výpoved, aby uvedeni byli prede mne mudrci Babylonští, kteríž by mi výklad toho snu oznámili. [2]
4 Tedy predstoupili mudrci, hvezdári, Kaldejští a hadaci. I povedel jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti.
5 Až naposledy predstoupil prede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v nemž jest duch bohu svatých. Jemuž jsem oznámil sen:
6 Baltazare, kníže mudrcu, já vím, že duch bohu svatých jest v tobe, a nic tajného není tobe nesnadného. Videní snu mého, kterýž jsem mel, i výklad jeho oznam.
7 U videní pak, kteréž jsem videl na ložci svém, videl jsem, a aj, strom u prostred zeme, jehož vysokost byla veliká.
8 Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do koncin vší zeme.
9 Lístí jeho bylo pekné, a ovoce jeho hojné, všechnem za pokrm, pod stínem pak jeho byla zver polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z neho potravu mel všeliký živocich.
10 Videl jsem také u videních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv,
11 Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetnete strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechat se vzdálí zver od neho, a ptáci z ratolestí jeho.
12 A však kmene korenu jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na tráve polní, aby rosou nebeskou smácín byl, a díl jeho s zverí v byline zemské.
13 Srdce jeho od lidského at jest rozdílné, a srdce zvírecí necht jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se pri nem.
14 Usouzení hlásných a rec žádosti svatých stane se, ažby k tomu prišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním.
15 Tento sen videl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazare, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty mužeš, proto že duch bohu svatých jest v tobe.
16 Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, predešený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpovedev král, rekl: Baltazare, sen ani výklad jeho necht nestraší tebe. Odpovedel Baltazar a rekl: Pane muj, sen tento prid na ty, kteríž te v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé neprátely.
17 Strom ten, kterýž jsi videl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi. [3]
18 A lístí jeho pekné, a ovoce jeho hojné, a z nehož všickni pokrm meli, pod nímž byla zver polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští,
19 Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšíril se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce zeme.
20 Že pak videl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž rekl: Podetnete strom ten a zkazte jej, a však kmene korenu jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých at jest na tráve polní, aby rosou nebeskou smácín byl, a s zverí polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se pri nem:
21 Tent jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále.
22 Nebo zaženou te lidé od sebe, a s zverí polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volum tobe jísti dávati budou, a rosou nebeskou smácín budeš, až se vyplní sedm let pri tobe, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.
23 Že pak rekli, aby zanechán byl kmen korenu toho stromu, království tvé tobe zustane, jakž jen poznáš, že nebesa panují.
24 Protož ó králi, prijmi radu mou, a hríchy své spravedlností pretrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvuj.
25 Všecko to prišlo na krále Nabuchodonozora.
26 Nebo po dokonání dvanácti mesícu, procházeje se po palácu královském v Babylone,
27 Mluvil král a rekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavel mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobe slávy mé?
28 Ješte ta rec byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe prišel: Tobet se praví, Nabuchodonozore králi, že království odešlo od tebe,
29 Nýbrž te lidé i z sebe vyvrhou, a s zverí polní bydliti budeš. Bylinu jako volum tobe jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se pri tobe, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.
30 V touž hodinu rec ta naplnila se pri Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vul jedl, a rosou nebeskou telo jeho smácíno bylo, až na nem vlasy zrostly jako perí orlicí, a nehty jeho jako pazoury ptací.
31 Pri skonání pak tech dnu já Nabuchodonozor pozdvihl jsem ocí svých k nebi, a rozum muj ke mne se zase navrátil. I dobrorecil jsem Nejvyššímu, a živého na veky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování vecné, a království jeho od národu do pronárodu.
32 A všickni obyvatelé zeme jako za nic pocteni jsou, a podlé vule své ciní mezi vojskem nebeským i obyvateli zeme, aniž jest kdo, ješto by mu pres ruku dáti mohl, a ríci jemu: Co to deláš? [4]
33 Téhož casu rozum muj navrátil se ke mne, a k sláve království mého ozdoba má, i dustojnost má navrátila se ke mne; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocnen jsem v království svém, a velebnost vetší jest mi pridána.
34 Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše muže snižovati.