1 Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušt cestou k mori Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mne, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý cas, [1]
2 Až mi rekl Hospodin takto:
3 Dosti jste již obcházeli horu tuto, obrattež se k strane pulnocní.
4 A lidu prikaž, rka: Pujdete pres pomezí bratrí svých synu Ezau, kteríž bydlí v Seir. Ackoli budou se vás báti, hledte však pilne,
5 Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z zeme jejich ani šlepeje nožné, proto že v dedictví Ezau dal jsem horu Seir.
6 Pokrmu koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.
7 Nebo Hospodin Buh tvuj požehnal tobe pri všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš pres poušt velikou tuto; již ctyridceti let Hospodin Buh tvuj byl s tebou, aniž jsi mel v cem nedostatku.
8 A šli jsme od bratrí našich, synu Ezau, kteríž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.
9 I rekl mi Hospodin: Neškod Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobe v zemi jejich dedictví, ponevadž synum Lot dal jsem Ar v dedictví.
10 (Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.
11 Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští ríkali jim Emim.
12 V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je pred tvárí svou, a bydlili tu místo nich, jako ucinil Izrael v zemi vládarství svého, kterouž jim dal Hospodin.)
13 Nyní vstanouce, prejdete potok Záred. I prešli jsme potok Záred.
14 Casu pak, v nemž jsme šli z Kádesbarne, až jsme prešli potok Záred, bylo let tridceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken vek mužu bojovných z prostred stanu, jakož jim prisáhl Hospodin.
15 Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setrení jich z prostredku stanu, dokudž nevyhladil jich.
16 I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostredku lidu,
17 Že mluvil Hospodin ke mne, rka:
18 Ty prejdeš dnes pomezí Moábské k mestu Ar,
19 A priblížíš se k synum Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobe v zemi synu Ammon dedictví, ponevadž synum Lotovým dal jsem ji k vládarství.
20 (I ona také držána byla za zemi obru; nebo obrové pred tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští ríkali Zamzomim, [2]
21 Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin pred tvárí jejich, a vešli v dedictví jejich, a bydlili na míste jejich,
22 Jakož ucinil synum Ezau bydlícím v Seir, pro než vyhladil Horejské pred tvárí jejich, i vešli v dedictví jejich, a bydlili na míste jejich až do dnešního dne.
23 Hevejské také, kteríž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteríž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na míste jejich.)
24 Vstanouce, berte se a prejdete potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; zacniž jí vládnouti, a bojuj válecne proti nemu.
25 Dnes pocnu poušteti strach a lekání se tebe na lidi, kteríž jsou pode vším nebem, tak že kterížkoli uslyší povest o tobe, trásti a lekati se budou tvári tvé.
26 I poslal jsem posly z poušte Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, rka:
27 Necht projdu skrze zemi tvou, prímo cestou pujdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.
28 Pokrmu za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pešky projdu,
29 Jakož mi ucinili synové Ezau, kteríž bydlí v Seir, a Moábští, kteríž bydlí v Ar, dokudž neprejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Buh náš dává nám.
30 Ale nechtel dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Buh tvuj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.
31 (Nebo rekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem pocal v moc dávati tobe Seona i zemi jeho; zacniž jí vládnouti, abys dedicne obdržel zemi jeho.)
32 A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.
33 I dal jej nám Hospodin Buh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.
34 Vzali jsme také toho casu všecka mesta jeho, a dali jsme v prokletí lid tech všech mest, i ženy i deti, žádného nepozustavivše.
35 Toliko hovada rozebrali jsme sobe, a koristi z mest, kterýchž jsme dobyli.
36 Od Aroer jenž jest na brehu potoka Arnon, a od mesta, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo mesta, kteréž by ostáti mohlo pred námi; všecka nám dal Hospodin Buh náš.
37 Toliko k zemi synu Ammon nepriblížils se, ani k žádné krajine ležící pri potoku Jabok, ani k mestum na horách, a k žádnému místu, kteréž zapovedel Hospodin Buh náš.