1 Potom obrátivše se, táhli jsme cestou k Bázan. I vytáhl Og, král Bázan, proti nám, on i všecken lid jeho k bitve do Edrei. [1]
2 I rekl mi Hospodin: Neboj se ho, nebo v ruce tvé dal jsem jej, i všecken lid jeho i zemi jeho, a uciníš jemu tak, jako jsi ucinil Seonovi, králi Amorejskému, kterýž bydlil v Ezebon.
3 Dal tedy Hospodin Buh náš v ruce naše i Oga, krále Bázan, a všecken lid jeho, i porazili jsme jej, tak že jsme nepozustavili po nem žádného živého.
4 Dobyli jsme také téhož casu všech mest jeho; nebylo mesta, kteréhož bychom jim neodjali, šedesáte mest, všecku krajinu Argob, království Oga v Bázan.
5 Všecka ta mesta byla ohražená zdmi vysokými, branami a závorami, krome mest otevrených, jichž bylo velmi mnoho.
6 A vyplénili jsme je, jako jsme ucinili Seonovi, králi Ezebon, vyhladivše všecka mesta, muže, ženy i dítky.
7 Všecka pak hovada a koristi mest rozebrali jsme sobe.
8 Vzali jsme také téhož casu zemi z ruky dvou králu Amorejských, kteráž byla pred Jordánem, od potoku Arnon až k hore Hermon,
9 (Sidonští ríkají Hermonu Sarion, a Amorejští ríkají jemu Sanir),
10 Všecka mesta v kraji, a všecken Galád, a všecken Bázan až do Sálecha a Edrei, kteráž byla mesta království Og v Bázan.
11 Sám toliko Og, král v Bázan, z jiných obru byl pozustal. Aj, luže jeho, luže železné, ješte zustává v Rabbat synu Ammon, devíti loktu zdýlí, a ctyr loket zšírí, jakž jest loket muže.
12 Když tedy zemi tu obdrželi jsme dedicne toho casu, krajinu od Aroer, jenž jest pri potoku Arnon, a polovici hory Galád i mesta její, dal jsem pokolení Ruben a Gád.
13 Ostatek pak Galád a všecku zemi Bázan, království Oga, dal jsem polovici pokolení Manassesova, totiž všecku krajinu Argob, všecku Bázan, kteráž sloula zeme obru. [2]
14 Jair, syn Manasse, vzal všecku krajinu Argob, až ku pomezí Gessuri a Machati; procež nazval zemi Bázan od jména svého Havot Jair až do dnešního dne.
15 Machirovi pak dal jsem Galád.
16 A Rubenovu a Gádovu pokolení dal jsem krajinu od Galád až ku potoku Arnon, polovici potoka s pomezím až ku potoku Jabok, kdež jsou hranice synu Ammonitských,
17 A roviny tyto i Jordán s pomezím od Ceneret až k mori pustému, jenž jest more slané, ležící pod horou Fazga k východu.
18 A prikázal jsem vám toho casu, rka: Hospodin Buh váš dal vám zemi tuto, abyste ji dedicne obdrželi; vezmouce odení na sebe, pujdete pred bratrími vašimi, syny Izraelskými, kterížkoli silní jste.
19 Toliko ženy vaše a dítky vaše, a dobytek váš, (nebo vím, že mnoho dobytka máte,) zustanou v mestech vašich, kteráž jsem dal vám,
20 Dokudž by nedal odpocinutí Hospodin bratrím vašim jako i vám, aby i oni dedicne obdrželi zemi, kterouž Hospodin Buh váš dává jim za Jordánem; tedy navrátíte se jeden každý k dedictví svému, kteréž jsem dal vám.
21 Také i Jozue prikázal jsem toho casu, rka: Oci tvé vidí všecko, co ucinil Hospodin Buh váš tem dvema králum; takt uciní Hospodin všechnem královstvím, do kterýchž ty pujdeš.
22 Nebojtež se jich, nebo Hospodin Buh váš, ont jest, kterýž bojuje za vás.
23 A tehdáž prosil jsem Hospodina, rka:
24 Panovníce Hospodine, ty jsi pocal ukazovati služebníku svému velikost svou a ruku svou presilnou; nebo kdo jest Buh silný na nebi aneb na zemi, ješto by ciniti mohl skutky podobné tvým, a moci podobné tobe? [3]
25 Prosím, necht vejdu a uzrím zemi tu výbornou, kteráž jest za Jordánem, horu tu výbornou i Libán.
26 Pohnul se pak Hospodin na mne pro vás a neuslyšel mne, ale rekl mi: Dosti máš, nemluv více o to se mnou.
27 Vstup na vrch hory Fazga, a pozdvihna ocí svých k západu a k pulnoci, ku poledni i k východu, hled ocima svýma; nebo neprejdeš Jordánu tohoto.
28 Ale prikaž Jozue, a posiln ho, i potvrd ho; nebo pujde pred lidem tímto, a on uvede jim v dedictví zemi, kterouž uzríš.
29 I zustali jsme v údolí naproti Betfegor.