1 Když pak tebe uvede Hospodin Buh tvuj do zeme, do kteréž ty již vcházíš, abys vládl jí, a vypléní národy mnohé od tvári tvé, Hetea, Gergezea, Amorea, Kananea, Ferezea, Hevea a Jebuzea, sedm národu vetších a silnejších, nežli jsi ty,
2 A dá je Hospodin Buh tvuj tobe, abys je pobil: jako proklaté vypléníš je, nevejdeš s nimi v smlouvu, aniž slituješ se nad nimi.
3 Nikoli nesprízníš se s nimi; dcery své nedáš synu jejich, a dcery jejich nevezmeš synu svému.
4 Nebot by odvedla syna tvého od následování mne, a sloužili by bohum cizím, procež popudila by se prchlivost Hospodinova na vás, a zahladila by te rychle.
5 Ale radeji toto jim ucinte: Oltáre jejich zborte, modly jejich stroskotejte, háje také posekejte, a rytiny jejich ohnem spalte.
6 Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Buh tvuj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteríž jsou na zemi. [1] [2]
7 Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, pripojil se k vám Hospodin, a vyvolil vás, (nebo menší vás pocet byl nežli jiných národu,)
8 Ale proto, že miloval vás Hospodin, a splniti chtel prísahu, kterouž prisáhl otcum vašim, vyvedl vás v ruce silné, a vysvobodil vás z domu služby, z ruky Faraona, krále Egyptského. [3]
9 I zvíš, že Hospodin Buh tvuj jest Buh, Buh silný a pravdomluvný, ostríhající smlouvy a milosrdenství tem, kteríž ho milují a ostríhají prikázaní jeho, až do tisícího kolena, [4]
10 Odplacující tomu, kterýž ho nenávidí, v tvár jeho, tak aby zahladil jej. Nebudet prodlévati; kdož ho nenávidí, v tvár jeho odplatí jemu.
11 Protož ostríhej prikázaní a ustanovení i soudu, kteréž já tobe dnes prikazuji, abys je cinil. [5]
12 I budet to, že když poslouchati budete soudu techto a ostríhati i ciniti je, také Hospodin Buh tvuj ostríhati bude tobe smlouvy a milosrdenství, kteréž s prísahou zaslíbil otcum tvým.
13 A bude te milovati, i požehná tobe a rozmnoží tebe. Nebo požehná plodu života tvého a úrodám zeme tvé, obilí tvému, vínu tvému a oleji tvému, plodu skotu tvých i stádum bravu tvých v zemi, kterouž s prísahou zaslíbil otcum tvým, že ji tobe dá. [6]
14 Požehnaný budeš nad všecky národy; nebude u tebe neplodný aneb neplodná, ani mezi hovady tvými.
15 Vzdálí také od tebe Hospodin všeliký neduh, a všecky zlé nemoci Egyptské, kteréž znáš; nevzloží jich na tebe, ale vzloží je na všecky, kteríž te nenávidí.
16 A shladíš všecky národy, kteréž Hospodin Buh tvuj dá tobe. Neslituje se nad nimi oko tvé, aniž sloužiti budeš bohum jejich, nebo to bylo by tobe osídlem. [7]
17 Rekl-li bys v srdci svém: Vetší jsou národové tito nežli já, kterak budu moci vyhnati je?
18 Neboj se jich, ale pilne pamatuj na to, co ucinil Hospodin Buh tvuj Faraonovi a všechnem Egyptským,
19 Na pokušení veliká, kteráž videly oci tvé, i znamení a zázraky, a ruku silnou a ráme vztažené, v kterémž vyvedl te Hospodin Buh tvuj. Takt uciní Hospodin Buh tvuj všechnem národum, kterýchž bys se obával.
20 Nadto sršne pošle Hospodin Buh tvuj na ne, dokudž by nezhynuli, kteríž by pozustali, a kteríž by se skryli pred tebou.
21 Nelekejž se strachu jejich, nebo Hospodin Buh tvuj jest u prostred tebe, Buh silný, veliký a hrozný. [8] [9]
22 I vypléní Hospodin Buh tvuj národy ty od tvári tvé pomalu; nebudeš moci pojednou jich shladiti, aby se nerozmnožila proti tobe zver polní.
23 A však dá je Hospodin Buh tvuj tobe, a setre je setrením velikým, dokudž nebudou vyhlazeni.
24 Vydá i krále jejich v ruce tvé, a vyhladíš jméno jejich pod nebem; neostojít žádný pred tebou, až je i vyhladíš.
25 Ryté bohy jejich ohnem popálíš; nepožádáš stríbra a zlata, kteréž jest na nich, aniž ho sobe vezmeš, aby nebylo tobe osídlem, nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému.
26 Aniž vneseš ohavnosti do domu svého, abys nebyl proklatý, jako i ona; všelijak v ohyzdnosti a v ohavnosti budeš míti ji, nebo proklatá jest.