1 Všelikého prikázaní, kteréž já prikazuji tobe dnes, skutecne ostríhejte, abyste živi byli a rozmnožili se, a vešli k dedicnému obdržení zeme, kterouž s prísahou zaslíbil Hospodin otcum vašim.
2 A rozpomínati se budeš na všecku cestu, kterouž te vedl Hospodin Buh tvuj již ted ctyridceti let po poušti, aby ponížil tebe a zkusil te, aby známé bylo, co jest v srdci tvém, budeš-li ostríhati prikázaní jeho, cili nic.
3 I ponížil te a dopustil na tebe hlad, potom te krmil mannou, kteréž jsi ty neznal, ani otcové tvoji, aby známé ucinil tobe, že ne samým chlebem živ bude clovek, ale vším tím, což vychází z úst Hospodinových, živ bude clovek. [1]
4 Roucho tvé nevetšelo na tobe, a noha tvá se neodhnetla, již od ctyridceti let.
5 Znejž tedy v srdci svém, že jakož cvicí clovek syna svého, tak Hospodin Buh tvuj cvicí tebe. [2]
6 A ostríhej prikázaní Hospodina Boha svého, chode po cestách jeho, a boje se jeho.
7 Nebo Hospodin Buh tvuj uvozuje te do zeme výborné, zeme, v níž jsou potokové vod, studnice a propasti prýštící se po údolích i po horách,
8 Do zeme hojné na pšenici a jecmen, na vinice a fíky a jablka zrnatá, do zeme, v níž jest hojnost olivoví olej prinášejícího a medu.
9 Zeme, v níž bez nedostatku chléb jísti budeš, a v nicemž nouze trpeti nebudeš, zeme, jejíž kamení jest železo, a z hor jejích med sekati budeš.
10 Kdyžkoli jísti budeš a nasytíš se, dobroreciti budeš Hospodina Boha svého za zemi výbornou, kterouž dal tobe.
11 Aniž se kdy toho dopouštej, abys se mel zapomenouti na Hospodina Boha svého, a neostríhati prikázaní a soudu jeho i ustanovení jeho, kteráž já dnes prikazuji tobe,
12 Aby, když bys jedl a nasycen byl, a domu krásných nastaveje, v nich bys bydlil,
13 A volové i ovce tvé rozmnoženy byly by, stríbra také a zlata mel bys mnoho, a hojnost ve všech vecech svých,
14 Nepozdvihlo se srdce tvé, a zapomenul bys na Hospodina Boha svého, kterýž te vyvedl z zeme Egyptské, z domu služby,
15 A vedl te pres poušt velikou a hroznou, na níž byli hadové ohniví a štírové, poušt žíznivou, na níž nebylo žádné vody, a vyvedl tobe vodu z pretvrdé skály,
16 Kterýž te krmil na poušti mannou, o kteréž nevedeli otcové tvoji, aby te potrápil a zkusil tebe, naposledy však aby dobre ucinil tobe.
17 Aniž ríkej v srdci svém: Moc má a síla ruky mé zpusobila mi tato zboží,
18 Ale pamatuj na Hospodina Boha svého, nebo on dává tobe moc k dobývání zboží, aby utvrdil smlouvu svou, kterouž s prísahou ucinil s otci tvými, jakož to ukazuje dnešní den. [3]
19 Pakli zapomena se na Hospodina Boha svého, postoupil bys po bozích cizích, a sloužil bys jim a klanel bys se jim: osvedcuji proti vám dnes, že konecne zahynete. [4]
20 Jako pohané, kteréž Hospodin zahladil pred tvárí vaší, tak zahynete, proto že jste neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého.