1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození cloveka.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého cloveka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zurivá tvár polepšuje srdce.
4 Srdce moudrých v dome zámutku, ale srdce bláznu v dome veselí.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby nekdo poslouchal písne bláznu.
6 Nebo jako praštení trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Ssužování zajisté k bláznovství privodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Lepší jest skoncení veci nežli pocátek její; lepší jest dlouho cekající nežli vysokomyslný.
9 Nebud kvapný v duchu svém k hnevu; nebo hnev v lunu bláznu odpocívá. [1]
10 Neríkej: Cím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudre na to vytazoval.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitecná tem, kteríž vidí slunce;
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stríbra odpocívají. A však prednejší jest umení moudrosti, prináší život tem, kdož ji mají.
13 Hled na skutky Boží. Nebo kdo muže zprímiti to, což on zkrivil?
14 V den dobrý užívej dobrých vecí, a v den zlý bud bedliv; nebo i to naproti onomu ucinil Buh z té príciny, aby nenalezl clovek po nem niceho.
15 Všecko to videl jsem za dnu marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Nebývej príliš spravedlivý, aniž bud príliš moudrý. Proc máš na zkázu pricházeti?
17 Nebud príliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proc máš umírati dríve casu svého?
18 Dobrét jest, abys se onoho prídržel, a tohoto se nespouštel; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteríž jsou v meste.
20 Není zajisté cloveka spravedlivého na zemi, kterýž by cinil dobre a nehrešil. [2]
21 Také ne ke všechnem slovum, kteráž mluví lidé, prikládej mysli své, ponevadž nemáš dbáti, by i služebník tvuj zlorecil tobe.
22 Nebot ví srdce tvé, že jsi i ty castokrát zlorecil jiným.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a rekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti muže?
25 Všecko jsem prebehl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 I našel jsem vec horcejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hríšník bývá od ní jat.
27 Pohled, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému staveje, abych nalezl umení,
28 Ceho pak presto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Obzvláštne pohled i na to, což jsem nalezl: Že ucinil Buh cloveka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozlicných.
30 Kdo se muže vrovnati moudrému, a kdo muže vykládati všelikou vec?