1 Mesíce tretího po vyjití synu Izraelských z zeme Egyptské, v ten den prišli na poušt Sinai.
2 Nebo hnuvše se z Rafidim, prišli až na poušt Sinai a položili se na té poušti; a tu rozbili Izraelští stany naproti hore.
3 Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k nemu Hospodin s té hory, rka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synum Izraelským: [1]
4 Sami jste videli, co jsem ucinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na krídlách orlicích, a privedl jsem vás k sobe.
5 Protož nyní, jestliže skutecne poslouchati budete hlasu mého, a ostríhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ackoli má jest všecka zeme.
6 A vy budete mi království knežské a národ svatý. Tat jsou slova, kteráž mluviti budeš synum Izraelským. [2]
7 Protož prišel Mojžíš a svolav starší lidu, predložil jim všecka slova ta, kteráž mu prikázal Hospodin.
8 Odpovedel pak všecken lid spolecne, a rekl: Cožkoli mluvil Hospodin, budeme ciniti. A oznámil zas Mojžíš Hospodinu slova lidu.
9 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já pujdu k tobe v hustém oblaku, aby slyšel lid, když mluviti budu s tebou, ano také, aby tobe veril na veky. Nebo byl oznámil Mojžíš Hospodinu slova lidu. [3]
10 Rekl dále Hospodin Mojžíšovi: Jdi k lidu, a posvet jich dnes a zítra; a necht svá roucha zeperou. [4]
11 A at jsou hotovi ke dni tretímu, nebo v den tretí sstoupí Hospodin pred ocima všeho lidu na horu Sinai.
12 Uložíš pak lidu meze všudy vukol a povíš: Varujte se, abyste nevstupovali na horu, ani nedotýkali se kraju jejích. Kdož by se koli dotkl hory, smrtí umre.
13 Nedotknet se ho ruka, ale ukamenován neb zastrelen bude; bud že by hovado bylo, bud clovek, nebudet živ. Když se zdlouha troubiti bude, teprv oni vstoupí na horu.
14 Sstoupiv tedy Mojžíš s hury k lidu, posvetil ho; a oni zeprali roucha svá.
15 I mluvil k lidu: Budtež hotovi ke dni tretímu; nepristupujte k manželkám svým.
16 I stalo se dne tretího, když bylo ráno, že bylo hrímání s blýskáním a oblak hustý na té hore, zvuk také trouby velmi tuhý, až se zhrozil všecken lid, kterýž byl v ležení. [5]
17 Tedy Mojžíš vyvedl lid z ležení vstríc Bohu; a lid stál dole pod horou.
18 Hora pak Sinai všecka se kourila, proto že sstoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a trásla se všecka hora velmi hrube. [6]
19 Zvuk také trouby více se rozmáhal, a silil se náramne. Mojžíš mluvil, a Buh mu odpovídal hlasem.
20 Sstoupil pak Hospodin na horu Sinai, na vrch hory; a když povolal Hospodin Mojžíše na vrch hory, vstoupil Mojžíš.
21 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Sstup, osvedc lidu, at se nevytrhují k Hospodinu, chtejíce ho videti, aby nepadlo jich množství;
22 Nýbrž ani sami kneží, kteríž, majíce pristupovati k Hospodinu, posvecují se, aby se neoboril na ne Hospodin.
23 Mojžíš pak rekl Hospodinu: Nebudet moci lid vstoupiti na horu Sinai, ponevadž jsi ty osvedcil nám, rka: Obmez horu a posvet ji.
24 I rekl jemu Hospodin: Jdi, sstup, a potom vstup ty a Aron s tebou. Kneží pak a lid at se nepokoušejí vstoupiti k Hospodinu, aby se na ne neoboril.
25 I sešel Mojžíš k lidu, a to jim oznámil.