1 I mluvil Buh všecka slova tato, rka: [1]
2 Já jsem Hospodin Buh tvuj, kterýž jsem te vyvedl z zeme Egyptské, z domu služby.
3 Nebudeš míti bohu jiných prede mnou. [2] [3] [4]
4 Neuciníš sobe rytiny, ani jakého podobenství tech vecí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani tech, kteréž na zemi dole, ani tech, kteréž u vodách pod zemí. [5]
5 Nebudeš se jim klaneti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Buh tvuj, Buh silný, horlivý, navštevující nepravost otcu na synech do tretího i ctvrtého pokolení tech, kteríž nenávidí mne, [6]
6 A cinící milosrdenství nad tisíci temi, kteríž mne milují, a ostríhají prikázaní mých. [7]
7 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; nebot nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo. [8]
8 Pomni na den sobotní, abys jej svetil. [9]
9 Šest dní pracovati budeš, a delati všeliké dílo své; [10]
10 Ale dne sedmého odpocinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš delati žádného díla, ty i syn tvuj i dcera tvá, služebník tvuj i devka tvá, hovado tvé i príchozí, kterýž jest v branách tvých. [11]
11 Nebo v šesti dnech ucinil Hospodin nebe a zemi, more a všecko, což v nich jest, a odpocinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvetil ho. [12]
12 Cti otce svého i matku svou, at se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Buh tvuj dá tobe. [13]
13 Nezabiješ. [14]
14 Nesesmilníš. [15]
15 Nepokradeš. [16]
16 Nepromluvíš proti bližnímu svému krivého svedectví. [17]
17 Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani devky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého. [18]
18 Veškeren pak lid videl hrímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kourící se. To když videl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.
19 A rekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a necht nemluví s námi Buh, abychom nezemreli.
20 Odpovedel Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Buh prišel, aby bázen jeho byla mezi vámi, abyste nehrešili.
21 Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak pristoupil k mrákote, kdež byl Buh. [19]
22 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synum Izraelským: Vy jste sami videli, že s nebe mluvil jsem s vámi.
23 Protož nevyzdvihujte nicehož ku pocte se mnou; bohu stríbrných a bohu zlatých neuciníte sobe.
24 Oltár z zeme udeláš mi a obetovati budeš na nem zápaly své, a pokojné obeti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli míste rozkáži slaviti památku jména svého, prijdu k tobe a požehnám tobe. [20]
25 Jestliže mi pak vzdeláš oltár kamenný, nedelej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na nej, poškvrníš ho. [21]
26 Aniž po stupních vstupovati budeš k oltári mému, aby hanba tvá u neho odkryta nebyla.