1 Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytce, a zabil by je neb prodal: pet volu navrátí za toho vola, a ctvero dobytcat za to dobytce.
2 (Jestliže by zlodej zastižen byl pri podkopávání a ubit jsa, umrel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí.
3 Pakli by to ve dne ucinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání at navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodejství své.
4 Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, bud vul, neb osel, bud dobytce ješte živé, dvénásobne navrátí.
5 Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, tím tu škodu nahradí.
6 Vyšel-li by ohen, a chytilo by se trní, a shorel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, to, což shorelo.
7 Kdyby nekdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zlodej, dvojnásobne navrátí.
8 Pakli nebude zlodej nalezen, tedy postaven bude pán domu toho pred soudce, a prisáhne, že nevztáhl ruky své na vec bližního svého.
9 O všelijakou vec, o niž by byla nesnáz, bud o vola neb osla, dobytce neb roucho, pro všelikou vec ztracenou, když by kdo pravil, že to jest: pred soudce prijde pre obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobne navrátí bližnímu svému.
10 Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytce a jakékoli hovado, a umrelo by neb ochromelo, neb zajato bylo, že žádný nevidel:
11 Prísaha Hospodinova vkrocí mezi oba, že nevztáhl ruky své k veci bližního svého; a prijme jej v tom pán veci té, a onen nebude povinen navraceti. [1]
12 Pakli by krádeží vzato bylo od neho, navrátiti zase má pánu jeho.
13 Pakli by udáveno bylo, postaví svedka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest.
14 Kdyby pak nekdo vypujcil neceho od bližního svého, a ochromelo by aneb umrelo v neprítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase.
15 Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, ponevadž bylo za peníze najaté, a prišlo za mzdu svou.
16 Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dát jí veno, a vezme ji sobe za manželku.
17 Pakli by otec její nikoli nechtel jí dáti jemu, odváží stríbra podlé obyceje vena panenského.
18 Carodejnici nedáš živu býti. [2]
19 Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí at umre.
20 Kdo by obetoval bohum, krome samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude.
21 Príchozímu neuciníš krivdy, aniž utiskneš ho; nebo príchozí byli jste v zemi Egyptské.
22 Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete.
23 Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mne, vezte, že vyslyším krik jejich.
24 A rozhnevá se prchlivost má, i zbiji vás mecem; a budou ženy vaše vdovy a deti vaši sirotci. [3]
25 Pujcíš-li penez lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš.
26 Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš.
27 Nebo ten jediný má odev, to jest roucho, jímž prikrývá telo své, a na nemž spí. Když bude volati ke mne, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.
28 Soudcum nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zloreciti nebudeš.
29 Z hojnosti obilí, a tekutých vecí svých neobmeškáš prvotin obetovati. Prvorozeného z synu svých mne dáš. [4]
30 Tak uciníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mne je dáš.
31 Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete.