1 Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
2 Ty pak synu clovecí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho mesta vražedlného? Radeji mu oznam všecky ohavnosti jeho,
3 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Pricházít cas mesta toho, jenž prolévá krev u prostred sebe, a delá ukydané bohy proti sobe, aby se poškvrnovalo.
4 Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadelalo, sebe poškvrnivší, to jsi zpusobilo, že se priblížili dnové tvoji, a prišlo jsi k letum svým. Protož vydám te v pohanení národum, a ku posmechu všechnem zemím.
5 Blízké i daleké od tebe budou se tobe posmívati, ó zlopovestné a ruznic plné.
6 Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobe prolévali.
7 Otce i matku zlehcují v tobe, pohostinnému ciní nátisk u prostred tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobe.
8 Svatými vecmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrnuješ.
9 Utrhaci jsou v tobe, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobe; nešlechetnost páší u prostred tebe.
10 Nahotu otce syn odkrývá v tobe, a necisté v oddelení ponižují v tobe.
11 Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevestou svou poškvrnuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobe.
12 Dar berou v tobe, aby krev prolili; lichvu a úrok béreš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin.
13 Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostred tebe.
14 Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnum, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i uciním.
15 Nebo rozptýlím te mezi pohany, a rozženu te po krajinách, a do konce vyprázdním necistotu tvou z tebe.
16 A zavrženo jsuc pred ocima pohanu, poznáš, že já jsem Hospodin.
17 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
18 Synu clovecí, obrátili se mi dum Izraelský v trusku, všickni naporád jsou med, cín, železo a olovo u prostred peci, trusky stríbra jsou.
19 Procež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trusky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.
20 Jakž se shromažduje stríbro a med, železo, olovo i cín do prostred peci, k rozdmýchání ohne vukol neho a k rozpouštení: tak shromáždím v hneve a v prchlivosti své, a slože, rozpoušteti vás budu.
21 Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás ohen prchlivosti své, i rozpustíte se u prostred mesta.
22 Jakž se stríbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostred neho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.
23 Ješte stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
24 Synu clovecí, rci: Ty zeme jsi necistá, nebudeš deštem svlažena v den rozhnevání.
25 Spiknutí proroku jejích u prostred ní, jsou podobni lvu rvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a veci drahé berou, a ciní mnoho vdov u prostred ní.
26 Kneží její natahují zákona mého, a svaté veci mé poškvrnují, mezi svatým a poškvrneným rozdílu neciní, a mezi necistým a cistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oci své, tak že zlehcován bývám mezi nimi.
27 Knížata její u prostred ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháneli mrzký zisk.
28 Proroci pak jejich obmítají jim vápnem nicemným, predpovídají marné veci, a hádají jim lež, ríkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil.
29 Lid této zeme ciní nátisk, a cizí veci mocí bére, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlive.
30 Hledaje pak nekoho z nich, kterýž by udelal hradbu, a postavil se v mezere pred tvárí mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím.
31 Protož vyleji na ne rozhnevání své, ohnem prchlivosti své konec jim uciním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.