1 Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
2 Synu clovecí, dve ženy, dcery jedné matere byly.
3 Ty smilnily v Egypte, v mladosti své smilnily. Tam jsou mackány prsy jejich, tam opiplány prsy panenství jejich.
4 Jména pak jejich: vetší Ahola, sestry pak její Aholiba. Tyt jsou byly mé, a rozplodily syny a dcery. Jména, pravím, jejich jsou: Samarí Ahola, Jeruzaléma pak Aholiba.
5 Ale Ahola maje mne, smilnila a freju hledela s milovníky svými, s Assyrskými blízkými,
6 Odenými postavcem modrým, s vývodami a knížaty, i všemi naporád mládenci krásnými, a s jezdci jezdícími na koních.
7 Vydala se, pravím, v smilství svá s nimi, se všemi nejprednejšími syny Assyrskými, a se všemi, jimž frejovala, a poškvrnila se všemi ukydanými bohy jejich.
8 A tak smilství svých Egyptských nenechala; nebo ji zléhali v mladosti její, a oni mackali prsy panenství jejího, a vylili smilství svá na ni.
9 Protož dal jsem ji v ruku frejíru jejích, v ruku Assyrských, jimž frejovala.
10 Onit jsou odkryli nahotu její, syny i dcery její pobrali, ji pak samu mecem zamordovali. Takž vzata jest na slovo od jiných žen, když soudy vykonali pri ní.
11 To videla sestra její Aholiba, však mnohem více než onano frejovala, a smilství její vetší byla než smilství sestry její.
12 S Assyrskými freju hledela, s vývodami a knížaty blízkými, odenými nádherne, s jezdci jezdícími na koních, a všemi mládenci krásnými.
13 I videl jsem, že se poškvrnila, a že cesta jednostejná jest obou dvou.
14 Ale tato ješte to pricinila k smilstvím svým, že viduc muže vyryté na stene, obrazy Kaldejských vymalované barvou,
15 Prepásané pasem po bedrách jejich, a klobouky barevné na hlavách jejich, a že jsou všickni na pohledení jako hejtmané, podobní synum Babylonským v Kaldejské zemi, jejichž ona vlast jest,
16 I zahorela k nim z pohledení ocima svýma, a vyslala posly k nim do zeme Kaldejské.
17 Tedy vešli k ní Babylonští na luže nepoctivé, a poškvrnili ji smilstvím svým. A když se poškvrnila s nimi, odloucila se duše její od nich.
18 A odkryla smilství svá, odkryla též nahotu svou, i odloucila se duše má od ní, tak jako se odloucila duše má od sestry její.
19 Nebo rozmnožila smilství svá, rozpomínajíc se na dny mladosti své, v nichž smilnila v zemi Egyptské,
20 A frejovala s kubenári jejich, jejichž telo jest jako telo oslu, a tok jejich jako tok konský.
21 A tak jsi zase navrátila se k nešlechetnosti mladosti své, když mackali Egyptští prsy tvé z príciny prsu mladosti tvé.
22 Protož ó Aholiba, takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vzbudím frejíre tvé proti tobe, ty, od nichž se odloucila duše tvá, a privedu je na te odevšad,
23 Babylonské a všecky Kaldejské, Pekodské, a Šohejské, i Kohejské, všecky syny Assyrské s nimi, mládence krásné, vývody a knížata všecka, hejtmany a slovoutné, všecky jezdící na koních.
24 A pritáhnou na te na vozích železných a prikrytých, i kárách, a to s zberí národu, s pavézami a štíty i lebkami, položí se proti tobe vukol, i predložím jim právo, aby te soudili soudy svými.
25 Vyleji zajisté horlení své na tebe, tak že naloží s tebou prchlive, nos tvuj i uši tvé odejmou, a ostatek tebe mecem padne. Ti syny tvé i dcery tvé poberou, a ostatek tebe spáleno bude ohnem.
26 A vyvlekou te z roucha tvého, a rozberou šperky okrasy tvé.
27 A tak prítrž uciním pri tobe nešlechetnosti tvé, i smilství tvému z zeme Egyptské vzatému, a nepozdvihneš ocí svých k nim, a na Egypt nezpomeneš více.
28 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dám tebe v ruku tech, kterýchž nenávidíš, v ruku tech, od nichž se odloucila duše tvá,
29 I budou nakládati s tebou podlé nenávisti, a poberou všecko úsilé tvé, a nechají te nahé a obnažené. A tak bude zrejmá nahota smilství tvého a nešlechetnosti tvé, smilství, pravím, tvého.
30 Což vše uciní tobe proto, že jsi smilnila, následujíc pohanu, proto že jsi poškvrnila se ukydanými bohy jejich.
31 Cestou sestry své chodila jsi, protož dám kalich její v ruku tvou.
32 Takto praví Panovník Hospodin: Kalich sestry své píti budeš hluboký a široký; budet sporý, tak že smích a žert budou míti z tebe.
33 Opilstvím a zámutkem naplnena budeš, kalichem pustiny a zpuštení, kalichem sestry své Samarí.
34 I vypiješ jej a vyvážíš, a než jej polámeš, snáze prsy své roztrháš; nebot jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin.
35 Protož takto praví Panovník Hospodin: Z té príciny, že jsi zapomenula na mne, a zavrhlas mne za hrbet svuj, i ty také vezmi za svou nešlechetnost, a za smilství svá.
36 I rekl Hospodin ke mne: Synu clovecí, budeš-liž zastávati Ahole neb Aholiby? Nýbrž oznam jim ohavnosti jejich,
37 Že cizoložily, a krev jest na rukou jejich, a s ukydanými bohy svými cizoložily. Také i syny své, kteréž mne zplodily, vodily jim, aby sežráni byli.
38 Ješte i toto cinily mi, že zanecištovaly svatyni mou v tentýž den, a sobot mých poškvrnovaly.
39 Nebo obetovavše syny své ukydaným bohum svým, vcházely do svatyne mé v tentýž den, aby ji poškvrnily. Aj hle, takt jsou cinívaly u prostred mého domu.
40 Nadto, že vysílaly k mužum, jenž by prišli zdaleka, kteríž, jakž posel vyslán k nim, aj, hned pricházívali. Jimž jsi se umývala, a tvár svou lícila, a okrašlovalas se okrasou.
41 A usazovalas se na loži slavném, pred nímž stul pripravený byl, na než jsi i kadidlo mé i masti mé vynakládala.
42 Když pak hlas toho množství poutichl, tedy i k mužum z obecného lidu vysílaly, jenž bývali privozováni ožralí z poušte. I dávali náramky na ruce jejich, i koruny ozdobné na hlavy jejich.
43 A ackoli jsem se domlouval na cizoložství té lotryne, a že oni jednak s jednou, jednak s druhou smilství provodí,
44 A že každý z nich vchází k ní, tak jako nekdo vchází k žene nevestce: však vždy vcházeli k Ahole a Aholibe, ženám prenešlechetným.
45 Protož muži spravedliví, tit je souditi budou soudem cizoložných a soudem tech, jenž vylévaly krev, proto že cizoložily, a krev jest na rukou jejich.
46 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Privedu na ne vojsko, a dám je v posmýkání i v loupež.
47 I uhází je to shromáždení kamením, a poseká je meci svými; syny jejich i dcery jejich pomordují, a domy jejich ohnem popálí.
48 A tak prítrž uciním nešlechetnosti v zemi této, i budou se tím káti všecky ženy, a nedopustí se nešlechetnosti podobné vaší.
49 Nebo vzložena bude na vás nešlechetnost vaše, a ponesete hríchy ukydaných bohu svých. I zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.