1 Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
2 Synu clovecí, obrat tvár svou proti hore Seir, a prorokuj proti ní.
3 A rci jí: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti tobe, horo Seir, a vztáhnu ruku svou na tebe, a obrátím te v hroznou poušt.
4 Mesta tvá v poušt obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin,
5 Proto že máš neprátelství vecné, a rozptyluješ syny Izraelské mecem v cas bídy jejich, v cas dokonání nepravosti.
6 Protož živt jsem já, praví Panovník Hospodin, že k zabití pripravím te, a krev te stihati bude. Ponevadž krve vylévání v nenávisti nemáš, také te krev stihati bude.
7 Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušt, a vypléním z ní jdoucího pres ni i vracujícího se.
8 A naplním hory její zbitými jejími; na pahrbcích tvých i v údolích tvých, i pri všech potocích tvých zbití mecem padati budou.
9 V pustiny vecné obrátím te, tak že mesta tvá nebudou zase vzdelána, i zvíte, že já jsem Hospodin.
10 Proto že ríkáš: Tito dva národové a tyto dve zeme mé budou, a budeme dedicne vládnouti tou, v níž Hospodin prebýval,
11 Protož živt jsem já, praví Panovník Hospodin, žet uciním podlé hnevu tvého a podlé závisti tvé, kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim. I budu poznán od nich, když te budu souditi.
12 A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanení tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, rkuci: Zpuštenyt jsou, námt jsou dány k sežrání.
13 Nebo jste se honosili proti mne ústy svými, a množili proti mne slova svá, což jsem sám slyšel.
14 Takto praví Panovník Hospodin: Jakž se veselí všecka ta zeme, tak pustinu uciním z tebe.
15 Jakž se veselíš nad dedictvím domu Izraelského, proto že zpustl, tak uciním i tobe. Pustinou budeš, ó horo Seir, i všecka zeme Idumejská naskrze, i zvedít, že já jsem Hospodin.