1 Potom zavolal hlasem velikým, tak že jsem slyšel, rka: Pristupte hejtmané k tomuto mestu, a jeden každý s zbrojí svou hubící v ruce své.
2 A aj, šest mužu prišlo cestou k bráne horejší, kteráž patrí na pulnoci, maje každý zbroj svou rozrážející v ruce své. Muž pak jeden byl u prostred nich, odený rouchem lneným, a kalamár písarský pri bedrách jeho; a prišedše, stáli u oltáre medeného.
3 Sláva pak Boha Izraelského sstoupila byla s cherubína, na kterémž byla, k prahu domu, a zvolala na muže toho odeného rouchem lneným, pri jehož bedrách byl kalamár písarský.
4 I rekl jemu Hospodin: Prejdi prostredkem mesta, prostredkem Jeruzaléma, a znamenej znamením na celích muže ty, kteríž vzdychají a naríkají nade všemi ohavnostmi dejícími se u prostred neho.
5 Onemno pak rekl tak, že jsem slyšel: Projdete skrze mesto za ním, a bíte; neodpouštejž oko vaše, aniž se slitovávejte.
6 Starce, mládence i pannu, malické i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na nemž by bylo znamení, nepristupujte, a od svatyne mé pocnete. Takž zacali od mužu tech starších, kteríž byli pred chrámem.
7 (Nebo jim byl rekl: Poškvrnte domu, a naplnte síne zbitými. Jdetež.) A vyšedše, bili v meste.
8 I stalo se, když je bili, a já pozustal, že jsem padl na tvár svou, a zvolal jsem, rka: Ach, Panovníce Hospodine, zdaliž zahubíš všecken ostatek Izraelský, vylévaje prchlivost svou na Jeruzalém?
9 I rekl mi: Nepravost domu Izraelského a Judského veliká jest velmi velice, a naplnena jest zeme mordy, a mesto plné jest prevrácencu. Nebo ríkali: Opustil Hospodin zemi tuto, a Hospodin nikoli nevidí nás.
10 Protož já také cestu jejich na hlavu jejich obrátím; neodpustí oko mé, aniž se slituji.
11 A aj, muž odený rouchem lneným, pri jehož bedrách byl kalamár, oznámil to, rka: Ucinil jsem, jakž jsi mi rozkázal.