1 Potom rekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka celed tvá do korábu; nebo jsem te videl spravedlivého pred sebou v národu tomto.
2 Ze všech hovad cistých vezmeš sobe sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad necistých dvé a dvé, samce a samici jeho.
3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo síme na vší zemi.
4 Nebo po dnech ješte sedmi já dštíti budu na zemi za ctyridceti dnu a ctyridceti nocí; a vyhladím se svrchku zeme všelikou podstatu, kterouž jsem ucinil. [1]
5 Tedy ucinil Noé všecko tak, jakž mu prikázal Hospodin.
6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa prišla na zemi.)
7 A protož prišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synu jeho s ním k korábu, pro vody potopy.
8 Z hovad také cistých i z hovad necistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,
9 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Buh Noé.
10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy prišly na zemi. [2]
11 Léta šestistého veku Noé, druhého mesíce, sedmnáctého dne téhož mesíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a pruduchové nebeští otevríni jsou.
12 I byl príval na zemi ctyridceti dní a ctyridceti nocí.
13 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tri ženy synu jeho s ním do korábu.
14 Oni i všeliký živocich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zemeplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což krídla má,
15 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého tela, v nemž byl duch života. [3]
16 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého tela vešli, tak jakž byl prikázal jemu Buh, a zavrel Hospodin po nem.
17 A když byla potopa za ctyridceti dnu na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od zeme.
18 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.
19 A tak náramne rozmohly se vody nad zemí, že prikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.
20 Patnácte loktu zvýší rozmohly se vody, když prikryty jsou hory.
21 I umrelo všeliké telo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živocichu, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého cloveka.
22 Všecko, což melo dýchání ducha života v chrípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomrelo.
23 A tak vyhladil Buh všelikou podstatu, kteráž byla na tvári zeme, od cloveka až do hovada, až do zemeplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z zeme; a zustal toliko Noé, a kteríž s ním byli v korábu.
24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnu.