1 Tedy požehnal Buh Noé i synum jeho a rekl jim: Plodtež se a rozmnožujte se, a naplnte zemi.
2 Strach váš a hruza vaše bud na všeliký živocich zeme, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby morské v ruce vaše dány jsou.
3 Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.
4 A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.
5 A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky cloveka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše cloveka.
6 Kdo by koli vylil krev cloveka, skrze cloveka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému ucinil Buh cloveka. [1]
7 Vy pak plodte a množte se; v hojnosti se rozplodte na zemi, a rozmnoženi budte na ní.
8 I mluvil Buh k Noé a synum jeho s ním, rka:
9 Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás, [2] [3]
10 A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živocichu zemských, kteríž jsou s vámi, ode všech, kteríž vyšli z korábu, až do všelikého živocicha zemského.
11 Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké telo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení zeme.
12 I rekl Buh: Totot bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky veky.
13 Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.
14 A budet, když uvedu mracný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku,
15 Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém tele; a nebudou více vody ku potope, aby zahladily všeliké telo.
16 Nebo když bude duha ta na oblaku, popatrím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu vecnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém tele, kteréž jest na zemi.
17 I rekl Buh k Noé: Tot jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým telem, kteréž jest na zemi.
18 Byli pak synové Noé, kteríž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánuv.
19 Ti tri jsou synové Noé, a ti se rozprostreli po vší zemi.
20 Noé pak obíraje se s zemí, zacal delati vinice.
21 A pije víno, opil se, a obnažil se u prostred stanu svého.
22 Videl pak Cham, otec Kanánuv, hanbu otce svého, a povedel obema bratrím svým vne.
23 Tedy vzali Sem a Jáfet odev, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tvári pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého nevideli.
24 Procítiv pak Noé po svém víne, zvedel, co mu ucinil syn jeho mladší.
25 I rekl: Zlorecený Kanán, služebník služebníku bude bratrím svým.
26 Rekl také: Požehnaný Hospodin, Buh Semuv, a bud Kanán služebníkem jejich.
27 Rozširiž Buh milostive Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a bud Kanán služebníkem jejich.
28 Živ pak byl Noé po potope tri sta a padesáte let.
29 A tak bylo všech dnu Noé devet set a padesáte let; i umrel jest. [4]