© 2019 Nadace Urantia
32:0.1 LOKÁLNÍ vesmír je výtvorem Syna Tvořitele, patřícího k Rajskému řádu Michaelů. Zahrnuje sto souhvězdích, z nichž každé obsahuje sto soustav obydlených světů. Každá soustava se bude nakonec skládat z jednoho tisíce obydlených sfér.
32:0.2 Všechny tyto vesmíry času a prostoru jsou evoluční. Tvořitelský plán Rajských Michaelů bere vždy v úvahu postupnou evoluci a vzestupný rozvoj fyzických, intelektuálních a duchovních vlastností a schopností různorodých tvorů, obývajících rozmanité typy sfér, ze kterých se takový lokální vesmír skládá.
32:0.3 Urantia patří k lokálnímu vesmíru, jehož vládcem je Bohočlověk Nebadonský—Ježíš Nazaretský a Michael Salvingtonský[1]. A všechny plány Michaela pro tento lokální vesmír byly v plné míře schváleny Rajskou Trojicí předtím, než se vůbec pustil v prostoru do vrcholného díla .
32:0.4 Boží Synové si mohou zvolit oblasti pro svoje tvořitelské činnosti, ale tato materiální díla byla původně vyprojektována a naplánována Rajskými Architekty Hlavního Vesmíru.
¶ 1. FYZICKÝ VZNIK VESMÍRŮ
32:1.1 Předvesmírná příprava prostorové síly a prvotních energií je dílem Rajských Hlavních Organizátorů Síly; ale v oblastech supervesmíru, když nově vzniklá energie začne reagovat na lokální, nebo lineární gravitaci, oni přenechají svoje místo upravovatelům energie příslušného supervesmíru.
32:1.2 Tito upravovatelé energie působí sami v předmateriálních a postsilových stádiích tvoření lokálního vesmíru. Syn Tvořitel nemůže přistoupit k organizování vesmíru, dokud upravovatelé energie nedokončili mobilizaci prostorových energií natolik, aby byla zajištěna materiální základna pro vznikající vesmír—skutečná slunce a materiální sféry.
32:1.3 Všechny lokální vesmíry mají přibližně stejný energetický potenciál, ačkoliv se velmi výrazně liší ve fyzických rozměrech a čas od času mohou být odlišné v obsahu viditelné hmoty. Energetický náboj lokálního vesmíru a jeho obdaření potenciální hmotou jsou stanoveny manipulací upravovatelů energie a jejich předchůdců a také aktivitami Syna Tvořitele a vrozeným darem fyzického ovládání jeho tvořivého partnera.
32:1.4 Energetický náboj lokálního vesmíru je přibližně jednou stotisícinou silové zásoby jeho příslušného supervesmíru. V případě Nebadonu, vašeho lokálního vesmíru, materializace hmoty je o trochu menší. Z fyzického pohledu má Nebadon všechny fyzické dary energie a hmoty, které se objevují v kterémkoliv lokálním stvoření Orvontonu. Jediné fyzické omezení pro vývojové rozšíření vesmíru Nebadon spočívá v kvantitativním náboji prostorové energie, zadržované pomocí gravitační kontroly přidružených sil a osobností sjednoceného vesmírného mechanizmu.
32:1.5 Poté, až energie-hmota dosáhne určitý stupeň materializace hmoty, objeví se na scéně Rajský Syn Tvořitel, doprovázen Tvořivou Dcerou Nekonečného Ducha. Současně s příchodem Syna Tvořitele začnou práce na architektonické sféře, která se potom stane hlavním řídícím světem projektovaného lokálního vesmíru. Takové lokální stvoření se vyvíjí velmi dlouhou dobu, během které se stabilizují slunce, zformují se planety a rozhoupnou se do svých oběžných drah, a současně přitom probíhají práce na vytvoření architektonických světů, které budou sloužit jako řídící centra souhvězdích a hlavní centra soustav.
¶ 2. ORGANIZACE VESMÍRU
32:2.1 Při organizování vesmíru předcházejí Synům Tvořitelům upravovatelé energie a další bytosti, mající původ ve Třetím Zdroji a Středu. Z energií prostoru, které byly předtím takto připraveny, Michael, váš Syn Tvořitel, vytvořil obydlené oblasti vesmíru Nebadon a od té doby se usilovně věnuje jejich řízení. Z předexistenciální energie tito božští Synové zhmotňují viditelnou hmotu, projektují živé tvory a ve spolupráci s vesmírnou přítomností Nekonečného Ducha vytvářejí různorodý doprovod duchovních osobností.
32:2.2 Tito upravovatelé a kontroloři energie, kteří dávno před příchodem Syna Tvořitele prováděli fyzickou organizaci vesmíru, slouží potom skvělým způsobem tomuto Vesmírnému Synu a navždy se spolupodílejí na řízení těchto energií, které oni původně upravili a spojili do energetických obvodů. V Salvingtonu působí v současné době sto stejných energetických center, které spolupracovaly s vaším Synem Tvořitelem při počátečním utváření tohoto lokálního vesmíru.
32:2.3 První dokončené dílo fyzického tvoření v Nebadonu spočívalo v organizaci hlavního řídícího světa—architektonické sféry Salvingtonu s jeho družicemi. Od doby počátečních opatřeních energetických center a kontrolorů energie, do příchodu živého personálu na dokončené sféry Salvingtonu, uplynulo něco málo přes jednu miliardu let vašeho současného planetárního času. Po výstavbě Salvingtonu okamžitě následovalo vytvoření jednoho sta řídících světů projektovaných souhvězdích a deseti tisíc řídících sfér projektovaných lokálních soustav pro řízení a spravování planet, společně s jejich architektonickými družicemi. Tyto architektonické světy jsou navrženy tak, aby vyhověly jak fyzickým, tak i duchovním osobnostem a také přechodným morontiálním, nebo dočasným stádiím bytí.
32:2.4 Salvington, hlavní řídící centrum Nebadonu, je umístěno přesně ve středu energo-hmoty lokálního vesmíru. Ale váš lokální vesmír není jediným astronomickým systémem, i když v jeho fyzickém středu existuje velký systém.
32:2.5 Salvington je osobní rezidencí Michaela Nebadonského, ale on tam stále nepobývá. Zatímco plynulý chod vašeho lokálního vesmíru již nevyžaduje trvalou přítomnost Syna Tvořitele na hlavní sféře, nebylo tomu tak v počátečních obdobích fyzického organizování Nebadonu. Syn Tvořitel nemůže opustit svoje řídící centrum do té doby, dokud s pomocí zhmotnění dostatečného množství energie nedosáhne gravitační stabilizace oblasti a tím se umožní různým okruhům a systémům, aby vyvažovaly jeden druhého vzájemným materiálním přitahováním.
32:2.6 A když je fyzický plán vesmíru dokončen a Syn Tvořitel, ve spojení s Tvořivým Duchem, projektuje svůj plán tvoření života, tento představitel Nekonečného Ducha začíná svoje vesmírné působení jako výrazná tvořivá osobnost. Když se zformuluje a vykoná tento první tvořivý akt, vznikne Jasná Ranní Hvězda, zosobnění tohoto počátečního tvořivého konceptu identity a ideálu božskosti. Jasná Ranní Hvězda je hlavní výkonný činitel vesmíru, osobní spolupracovník Syna Tvořitele, kterému se podobá ve všech aspektech povahy, i když jeho božské vlastnosti jsou značně limitovány.
32:2.7 A teprve nyní, když Synu Tvořiteli byla poskytnuta pomocná pravá ruka a hlavní výkonný činitel, následuje vytvoření obrovského a obdivuhodného množství rozmanitých tvorů. Vznikají synové a dcery lokálního vesmíru a hned potom je pro takové stvoření vytvořen řídící systém, sahající od nejvyšších poradních sborů vesmíru k otcům souhvězdích a vládcům lokálních soustav—seskupení těch světů, které byly určeny, aby se potom staly domovem rozmanitých smrtelných ras tvorů vlastní vůle; a každý z těchto světů bude řízen Planetárním Princem.
32:2.8 A potom, až je takový vesmír úplně organizovaný a dostatečně personálně zajištěný, Syn Tvořitel začne uskutečňovat plán Otce: stvoření smrtelného člověka k jejich božskému obrazu[2].
32:2.9 Organizování planetárních příbytků v Nebadonu stále ještě pokračuje, protože tento vesmír je opravdu mladým uskupením ve hvězdných a planetárních oblastech Orvontonu. Při posledním soupisu bylo v Nebadonu 3 840 101 obydlených planet a Satania, lokální soustava vašeho světa, se velmi podobá jiným soustavám.
32:2.10 Satania není jednotvárnou fyzickou soustavou, jednotným astronomickým útvarem nebo systémem. Její 619 obydlených světů je rozmístěno ve více než pěti stech rozdílných fyzických útvarech. Pouze pět z nich má více než dva obydlené světy a pouze jeden má čtyři zalidněné planety, zatímco čtyřicet šest fyzických útvarů má po dvou obydlených světech.
32:2.11 Soustava obydlených světů Satania je značně vzdálena od Uversy a od toho velkého slunečního seskupení, které působí jako fyzické či astronomické centrum sedmého supervesmíru. Více než dvě stě tisíc světelných roků dělí Jerusem, hlavního centra Satanie, od fyzického středu supervesmíru Orvontonu, ležícího v neproniknutelné hustotě vzdálené Mléčné Dráhy. Satania leží na okraji lokálního vesmíru a Nebadon je nyní na samé hranici Orvontonu. Z nejvzdálenější soustavy obydlených světů do středu supervesmíru je vzdálenost o málo kratší než dvě stě padesát tisíc světelných roků.
32:2.12 Vesmír Nebadon se nyní otáčí ve vzdálené jihovýchodní části supervesmíru Orvonton. Nejbližšími sousedními vesmíry jsou Avalon, Henselon, Sanselon, Portalon, Wolvering, Fanoving a Alvoring.
32:2.13 Ale evoluce lokálního vesmíru je velmi dlouhé povídání. Kapitoly o supervesmíru toto téma představují, kapitoly v této části popisují a rozvíjejí lokální stvoření , zatímco následující kapitoly, týkající se historie Urantie a jejího údělu, vyprávění zakončují. Ale vy můžete plnohodnotně pochopit osud smrtelníků takového lokálního stvoření pouze po pečlivém přečtení kapitol o životě a učení vašeho Syna Tvořitele, který kdysi žil životem člověka ve smrtelném těle na vašem evolučním světě.
¶ 3. ZÁMĚR EVOLUCE
32:3.1 Jediným stvořením, které je dokonale ustáleno, je střední vesmír Havona, který byl vytvořen přímou myšlenkou Vesmírného Otce a slovem Věčného Syna. Havona je existenciální, dokonalý a dokončený vesmír, obklopující obydlí věčných Božstev—střed všeho. Stvoření sedmi supervesmírů jsou ohraničená, evoluční a neustále se zdokonalující.
32:3.2 Svým původem jsou všechny fyzické soustavy času a prostoru evoluční. Nebudou rovnoměrně fyzicky vyváženy, dokud se nestanou součástí ustálených okruhů svých supervesmírů. A lokální vesmír není ustálen ve světle a životě, pokud nejsou vyčerpány jeho fyzické možnosti pro rozšíření a rozvoj a dokud není navždy ustálen a stabilizován duchovní status všech jeho obydlených světů.
32:3.3 Dokonalost se získává postupně, kromě středního vesmíru. Ve středním vesmíru máme model dokonalosti, ale všechny ostatní oblasti musí dosáhnout tohoto vrcholu rozvoje konkrétních světů či vesmírů stanovenými metodami. Plány Synů Tvořitelů pro organizování, vývoj, řád a usazení svých jednotlivých lokálních vesmírů mají téměř nekonečné varianty použití.
32:3.4 S výjimkou božské přítomnosti Otce, každý lokální vesmír je v určitém smyslu kopií administrativní organizace středního či modelového stvoření. I když je Vesmírný Otec osobně přítomen v rezidenčním vesmíru, nepobývá v myslích bytostí, pocházejících z tohoto vesmíru, tak, jak doslova prodlévá v duších smrtelníků času a prostoru. Zdá se, že existuje všemoudré vyrovnání v úpravě a regulaci duchovních záležitostí ve vzdálených stvořeních. Ve středním vesmíru je Otec osobně přítomen jako takový, ale je nepřítomen v myslích dětí tohoto dokonalého stvoření; ve vesmírech prostoru je Otec nepřítomen jako osoba, protože je zastoupen svými Syny-Vládci, ale je intimně přítomen v myslích svých smrtelných dětí prostřednictvím duchovního zastoupení předosobní přítomností Tajemných Monitorů, kteří přebývají v myslích těchto tvorů vlastní vůle.
32:3.5 V hlavním řídícím centru lokálního vesmíru sídlí všechny ty tvůrčí a tvořivé osobnosti, které představují samostatný orgán a administrativní samosprávu, kromě osobní přítomnosti Vesmírného Otce. V lokálním vesmíru je možno najít něco od každého tvora a téměř všechny představitele všech tříd inteligentních bytostí, existujících ve středním vesmíru, s výjimkou Vesmírného Otce. I když Vesmírný Otec není osobně přítomen v lokálním vesmíru, je tam osobně zastoupen svým Synem Tvořitelem, někdy také místodržitelem Boha a následně nejvyšším a suverénním vládcem svého práva.
32:3.6 Čím níže se nacházíme na stupnici života, tím je obtížnější nalézt neviditelného Otce očima svého přesvědčení. Nižší tvorové—a někdy dokonce i vyšší osobnosti—shledávají, jak těžké je představit si Vesmírného Otce v jeho Synech Tvořitelích. A tak, během svého duchovního růstu, než jim dokonalost jejich vývoje umožní uvidět Boha osobně, ztrácejí trpělivost, mají pochybnosti o duchovnosti, upadají do nejistoty a tímto sami sebe izolují od progresivních duchovních cílů svého času a vesmíru. Takto ztrácejí schopnost vidět Otce když spatří Syna Tvořitele. Nejjistější zárukou pro tvora v jeho dlouhém úsilí dosáhnout Otce v době, když přirozené podmínky takového dosažení to neumožňují, je držet se vytrvale pravdivého faktu, že Otcova přítomnost je v jeho Synech. Doslova a obrazně, duchovně a osobně, Otec a Syn jsou jeden[3]. To je skutečnost: ten, kdo viděl Syna Tvořitele, viděl Otce[4].
32:3.7 Připravenost a spolehlivost osobností daného vesmíru na počátku jejich dráhy je stanovena podle jejich úrovně příbuzenství k Božstvu. Jestliže původ tvora je značně vzdálen od původních a božských Zdrojů, ať už se jedná o Boží Syny nebo pomocné tvory, patřící k Nekonečnému Duchu, zvyšuje se možnost rozporu, poruch,zmatení a někdy vzpoury—hříchu.
32:3.8 Kromě dokonalých bytostí Božského původu, mají všichni ostatní tvorové vlastní vůle v supervesmírech evoluční podstatu, začínajíc svoji cestu na primitivní úrovni a neustále stoupajíc nahoru, vlastně dovnitř. Dokonce vysoké duchovní osobnosti trvale stoupají po stupnici života, postupně se posunují z života do života a z jedné sféry na druhou. A v případě těch, ve kterých přebývají Tajemné Monitory, neexistuje žádný limit pro dosažení možných výšin jejich duchovního vzestupu a vesmírného postupu.
32:3.9 Když tvorové času nakonec dosáhnou dokonalosti, ta se stává v dobrém smyslu vlastností a bohatstvím osobnosti.. Ačkoliv jsou v hojné míře namíchány prvky ušlechtilosti, přesto je její dosažení výsledkem individuálního úsilí a faktického života tvora, reakcí osobnosti na existující okolní prostředí.
32:3.10 Z pohledu vesmíru, fakt živočišného evolučního původu nikterak nepoznamená žádnou osobnost, protože je výsadní metodou vytváření jednoho ze dvou základních typů konečných inteligentních tvorů vlastní vůle. Když jsou dosaženy vrcholy dokonalosti a věčnosti o to více patří pocta těm, kteří začali úplně dole a krok za krokem, radostně stoupali po žebříku života až dosáhli vrcholů dokonalosti a získali osobní zkušenost, která ztělesňuje skutečné poznání každé etapy života, ze zdola až na vrchol.
32:3.11 V tomto všem je ukázána moudrost Tvořitelů. Pro Vesmírného Otce by to bylo velmi snadné udělat všechny smrtelníky dokonalými bytostmi, poskytnout dokonalost silou svého božského slova. Ale to by je připravilo o úžasnou zkušenost poznávání a vzdělávání, spojeného s dlouhým a postupným výstupem do středu, zkušenost, kterou mohou mít pouze ti, kteří měli to štěstí a začali na nejnižší úrovni bytí.
32:3.12 Ve vesmírech, obklopujících Havonu, je poskytnut pouze přiměřený počet dokonalých bytostí, aby pokryly potřebu pro modelové učitele a pro ty, kteří stoupají po evoluční stupnici života. Empirická podstata evolučního typu osobnosti je přirozeným kosmickým doplňkem pro stále dokonalé vlastnosti tvorů systému Ráj-Havona. Pokud se jedná o konečnou ucelenost, jsou ve skutečnosti dokonalí i nedokonalí tvorové neúplní. Ale ve vzájemném doplňujícím se spojení existenciálně dokonalých tvorů systému Ráj-Havona a empiricky zdokonalených konečných tvorů, přicházejících z evolučních vesmírů, se oba typy osvobodí od vrozených nedostatků a tak se mohou společně pokusit dosáhnout nejvyšší vrcholy konečného statusu tvora.
32:3.13 Tyto procesy, týkající se tvorů, jsou vesmírným odrazem akcí a reakcí v Sedmidílném Božstvu, kde věčná božskost Rajské Trojice je spojena s vyvíjející se božskostí Nejvyšších Tvořitelů časoprostorových vesmírů skrze a prostřednictvím energetického realizování Božstva Nejvyšší Bytosti.
32:3.14 Božsky dokonalý tvor a evolučně zdokonalený tvor jsou si rovni v míře potenciálu božskosti, ale liší se jeho typem. Aby dosáhli nejvyššího stupně služby, musí spoléhat jeden na druhého. Evoluční vesmíry jsou závislé na dokonalé Havoně, aby poskytla závěrečné vzdělání pro jejich vzestupné obyvatele, ale také dokonalý střední vesmír potřebuje existenci zdokonalujících se supervesmírů pro zajištění plného rozvoje svých sestupných občanů.
32:3.15 Dva základní projevy konečné reality, vrozená dokonalost a vyvinutá dokonalost, ať u osobností nebo vesmírů, jsou v souladu, jsou na sobě závislé a jsou jednotné. Jedna potřebuje druhou, aby dosáhly završení funkce, služby a určení.
¶ 4. VZTAH BOHA K LOKÁLNÍMU VESMÍRU
32:4.1 Nezabývejte se myšlenkou o tom, že když Vesmírný Otce v takové míře poskytl sám sebe a přenesl moc na jiné, že je tichým a nečinným členem společenství Božstev. Kromě sféry osobnosti a poskytování Ladičů Myšlení, je zjevně nejméně aktivním z Rajských Božstev v tom smyslu, že umožňuje rovnocenným Božstvům, svým Synům, a početným vytvořeným inteligentním bytostem vykonávat co nejvíce pro svůj věčný záměr. Je nečinným členem tvořivého tria pouze v tom smyslu, že nikdy nedělá to, co mohou vykonat jeho druhové nebo podřízení spolupracovníci.
32:4.2 Bůh má plné pochopení ve kterékoliv situaci pro potřeby každého inteligentního tvora v jeho činnosti a poznávání, ať se to týká osudu vesmíru, nebo blaha nejnižšího z jeho tvorů. Bůh se vzdal činnosti ve prospěch obrovského množství tvorů a osobností Tvořitelů, kteří ho přirozeným způsobem zastupují v jakékoli dané vesmírné situaci nebo tvořivém aktu. Ale přes tuto zdrženlivost a tento projev nekonečné součinnosti, se Bůh podílí skutečně, doslova a osobně na událostech prostřednictvím těchto určených orgánů a osobností. Otec používá všechny tyto prostředky pro blaho celého svého rozsáhlého tvoření.
32:4.3 Pokud se jedná o způsob řízení, vedení a administrativy lokálního vesmíru, Vesmírný Otec působí v osobě svého Syna Tvořitele. Do vzájemných vztahů mezi Božími Syny, ve společenství osobností mající původ ve Třetím Zdroji a Středu, nebo ve vztazích mezi ostatními tvory, takovými jako lidské bytosti, Vesmírný Otec nikdy nezasahuje. Zákon Syna Tvořitele, nařízení Otců Souhvězdích, Vládců Soustav a Planetárních Princů—stanovené předpisy a směrnice pro daný vesmír—vždy převládají. Ve vedení neexistuje rozpor; božská moc se nikdy nekříží s božským záměrem. Božstva se vyznačují dokonalou a věčnou jednotou.
32:4.4 Syn Tvořitel má nejvyšší pravomoc ve všech záležitostech, týkajících se etiky, vztahů jakékoliv skupiny tvorů s kteroukoliv jinou skupinou, nebo dvou či více jednotlivců v jakékoliv dané skupině; ale takový plán neznamená, že Vesmírný Otec nemůže svým vlastním způsobem zasáhnout a udělat cokoliv podle přání božské mysli s jakýmkoliv jednotlivým tvorem v jakékoliv části tvoření, co se týká současného statusu jednotlivce, nebo jeho budoucích možnostech a ve vztahu k věčnému plánu Otce a jeho nekonečnému záměru.
32:4.5 Ve smrtelných tvorech vlastní vůle je Otec skutečně přítomen ve vnitřním Ladiči Myšlení, fragmentu jeho předosobního ducha; a Otec je také zdrojem osobnosti takových tvorů s vlastní vůlí.
32:4.6 Tito Ladiči Myšlení, dar Vesmírného Otce, jsou poměrně izolovaní; obývají lidské mysli, ale nemají žádné zřetelné spojení s etickými záležitostmi lokálního tvoření. Nejsou přímo přiřazeni k serafické službě, ani ke správě soustav, souhvězdích nebo lokálního vesmíru, dokonce ani k vládě Syna Tvořitele, jehož vůle je nejvyšším zákonem v jeho vesmíru.
32:4.7 Poskytnutí vnitřní Ladiči jsou jedním ze samostatných, ale spojených způsobů, pomocí kterých je Bůh v kontaktu s tvory ve svém celém, ale nekonečném tvoření. Tímto způsobem ten, který je neviditelný, ukazuje smrtelnému člověku svoji přítomnost a kdyby mohl, ukázal by se nám ještě jinými způsoby, ale takové další odhalení není božsky možné[5].
32:4.8 My vidíme a rozumíme mechanizmu, prostřednictvím kterého Synové používají podrobné a úplné znalosti, týkající se vesmírů jejich působnosti; ale nemůžeme vůbec pochopit metody, pomocí kterých je Bůh tak dokonale a osobně obeznámen o detailech vesmíru vesmírů, nicméně jsme schopni alespoň rozpoznat cestu, kterou Vesmírný Otec dostává informace o bytostech svého gigantického tvoření a ukazuje jim svoji přítomnost. Prostřednictvím osobního okruhu je Otec informován—osobně si uvědomuje—všechny myšlenky a činy všech bytostí ve všech systémech všech vesmírů v celém tvoření. I když nemůžeme plně pochopit tuto metodu komunikace Boha s jeho dětmi, můžeme být posíleni ujištěním, že „Pán zná své děti“ a že o každém z nás „ví,kde jsme se narodili[6].“
32:4.9 Řečeno duchovně, ve vašem vesmíru a vašem srdci je Vesmírný Otec přítomen v jednom ze Sedmi Hlavních Duchů středního obydlí a v božském Ladiči, který žije, pracuje a čeká v hlubinách smrtelné mysli.
32:4.10 Bůh není egocentrická osobnost; Otec štědře rozdává sebe svému tvoření a svým tvorům. On žije a působí nejenom v Božstvech, ale také ve svých Synech, kterým svěřuje všechnu činnost, která je božsky pro ně možná, aby ji mohli vykonávat. Vesmírný Otec se opravdu zbavil všech funkcí, které mohou vykonávat jiné bytosti. A toto přesně platí jak o smrtelném člověkovi, tak i o Synu Tvořiteli, který vládne namísto Boha v hlavním centru lokálního vesmíru. Takto my vidíme, jak působí ideální a nekonečná láska Vesmírného Otce.
32:4.11 V tomto univerzálním poskytnutí sebe samého máme dostatek důkazů o velikosti a velkomyslnosti Otcovy božské povahy. Jestli Bůh neposkytl něco ze sebe univerzálnímu tvoření, tak z tohoto neposkytnutého zůstatku s nesmírnou štědrostí poskytuje smrtelníkům v oblastech vesmírů Ladiče Myšlení—Tajemné Monitory, kteří tak trpělivě pobývají ve smrtelných kandidátech na věčný život.
32:4.12 Vesmírný Otec jakoby rozlil sám sebe, aby obohatil všechna tvoření osobnostmi a potenciálem pro duchovní rozvoj. Bůh se nám rozdal, abychom mohli být jako on a ponechal si pouze tolik práva a moci, které jsou nutné pro udržování těch věcí, kvůli kterým se z lásky zbavil všeho ostatního.
¶ 5. VĚČNÝ A BOŽSKÝ ZÁMĚR
32:5.1 V pohybu vesmírů prostorem je vznešený a nádherný smysl. Všechno to úsilí vás smrtelníků není marné. My všichni jsme součástí grandiózního plánu, gigantického počinu a právě nesmírná rozsáhlost tohoto záměru způsobuje to, že je nemožné z něho mnoho vidět v daném okamžiku a během jakéhokoliv jednoho života. My všichni jsme součástí jednoho věčného projektu, který řídí a na který dohlížejí Bohové. Celý tento úžasný a univerzální mechanizmus se pohybuje vznešeně prostorem podle hudby, znějící v rytmu nekonečné myšlenky a věčného záměru Prvotního Velikého Zdroje a Středu.
32:5.2 Věčný záměr věčného Boha je vysoký duchovní ideál. Události času a úsilí materiální existence jsou pouze dočasnou mostní konstrukcí, která vede na druhou stranu, do zaslíbené země duchovní reality a nebeského bytí. Je pochopitelné, že vy smrtelníci shledáváte velmi obtížným pochopit ideu věčného záměru; vy opravdu nejste schopni porozumět myšlence věčnosti, něčemu, co nikdy nezačíná a nikdy nekončí. Všechno, co je vám známo, má konec.
32:5.3 Pokud jde o individuální život, trvání světa nebo časový sled řady propojených událostí, zdálo by se, že se jedná o izolovaný úsek času; všechno se jeví, že má začátek a konec. Může se zdát, že postupné seřazení řady takových prožitků, životů, věků a epoch vytváří přímou cestu, izolovanou událost času, která se na okamžik zachvěla na nekonečné tváři věčnosti. Ale když se na to všechno podíváme z druhé strany jeviště, naskytne se nám obsáhlejší pohled a mnohem více si uvědomujeme, že takové vysvětlení je nedostačující, odtržené a naprosto nevhodné správně objasnit a stanovit vzájemné vztahy procesů času k zásadním záměrům a základním reakcím věčnosti.
32:5.4 Mně se zdá vhodnější, pro účel vysvětlení smrtelné mysli, představit si věčnost jako cyklus a věčný záměr jako nekonečný kruh, přičemž cyklus věčnosti je určitým způsobem synchronizován s přechodnými materiálními cykly času. Pokud se jedná o sektory času, připojené na cyklus věčnosti a tvořící jeho část, jsme nuceni připustit, že takové dočasné epochy se rodí, žijí a umírají stejně tak, jak se rodí, žijí a umírají dočasné bytosti času. Většina lidských bytostí umírá, protože se jim nepodařilo dosáhnout takové duchovní úrovně, která by jim umožnila spojení s Ladičem Myšlení, následkem čehož metamorfóza smrti vytvoří jedinou možnou metodu, pomocí které mohou uniknout okovům času a poutům materiálního tvoření, čímž je jim umožněno udělat duchovní krok a kráčet s progresivním procesím věčnosti. Úspěšné přežití zkoušky života času a materiálního bytí vám umožní pokračovat dále, ve spojení s věčností a dokonce jako její část se otáčet navždy se světy prostoru po okruhu věčných epoch.
32:5.5 Úseky času se podobají letmým zábleskům osobnosti v přechodné formě; objeví se na nějakou dobu a potom se lidskému zraku ztratí jenom proto, aby se znovu objevily jako noví činitelé a přetrvávající faktory ve vyšším životě bezkonečného otáčení po okruhu věčnosti. Podle našeho názoru v ohraničeném vesmíru, který se pohybuje po obrovském protáhlém okruhu okolo středního obydlí Vesmírného Otce, může být těžko věčnost chápána jako přímá cesta.
32:5.6 Upřímně řečeno, věčnost je pro konečnou mysl nepochopitelná. Vy ji prostě nemůžete pochopit; nejste schopni ji obsáhnout. Já si ji nedokážu plně představit, ale i kdybych mohl, bylo by to pro mne nemožné, abych moje pojetí vysvětlil lidské mysli. Nicméně, udělal jsem vše pro to, abych vylíčil něco z našeho pohledu, abych vám sdělil něco z našeho vnímání věčného bytí. Snažím se vám pomoci vytříbit vaše myšlenky o těchto hodnotách, které mají nekonečnou podstatu a věčný význam.
32:5.7 V mysli Boha existuje plán, který zahrnuje všechny tvory na celém jeho rozsáhlém území a tento plán je věčným záměrem bezmezných příležitostí, neomezeného zdokonalování a nekonečného života. A nekonečné poklady takové nesrovnatelné životní dráhy jsou vaše—usilujte o ně!
32:5.8 Cíl věčnosti je před vámi! Čeká vás poutavá cesta k dosažení božskosti[7][8][9]. Soutěž v dokonalosti pokračuje! Zúčastnit se může kdokoliv a zaručené vítězství bude korunovat úsilí každé lidské bytosti, která poběží závod víry a důvěry, spoléhajíc se při každém kroku na vedení vnitřního Ladiče Myšlení a na rady laskavého ducha Vesmírného Syna, tak štědře rozdaného na celé lidstvo.
32:5.9 [Představeno Mocným Poslem, dočasně přiděleným k Nejvyšší Radě Nebadonu a pro tuto misi určen Gabrielem Salvingtonským.]
¶ Reference
- ↑ Michael ze Salvingtonu: Jan 1:1-3.
- ↑ Člověk k obrazu Božímu: Gn 1:26-27; Gn 9:6.
- ↑ Otec a Syn jsou jedno: Jan 1:1; Jan 5:17-18; Jan 10:30,38; Jan 14:7-11,20; Jan 17:11,21-22.
- ↑ Vidět Syna, vidět Otce: Jan 12:45; Jan 14:7-9.
- ↑ Neviditelný Bůh se zjevil: Kol 1:15-16; 1 Tim 1:17; Žid 11:27.
- ↑ Pán zná své děti: 1 Král 8:39; 2 Pa 6:30; 2 Tim 2:19.
- ↑ Kdo chce, může přijít: Ž 50:15; Jl 2:32; Zach 13:9; Mt 7:24; Mt 10:32-33; Mt 12:50; Mt 16:24-25; Mk 3:35; Mk 8:34-35; Lk 6:47; Lk 9:23-24; Lk 12:8; Jan 3:15-16; Jan 4:13-14; Jan 11:25-26; Jan 12:46; Sk 2:21; Sk 10:42-43; Sk 13:26; Řím 9:33; Řím 10:13; 1 Jan 2:23; 1 Jan 4:15; 1 Jan 5:1; Zj 22:17b.
- ↑ Jisté vítězství: 2 Tim 4:6-8.
- ↑ Duch pravdy: Ez 11:19; Ez 18:31; Ez 36:26-27; Jl 2:28-29; Lk 24:49; Jan 7:39; Jan 14:16-18,23,26; Jan 15:4,26; Jan 16:7-8,13-14; Jan 17:21-23; Sk 1:5,8a; Sk 2:1-4,16-18; Sk 2:33; 2 Kor 13:5; Gal 2:20; Gal 4:6; Ef 1:13; Ef 4:30; 1 Jan 4:12-15.