1 Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót:
2 Ó Hospodine, uslyšev pohružku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostred let pri životu zachovej, u prostred let známé ucin, v hneve na milosrdenství se rozpomen.
3 Když se Buh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho prikryla nebesa, a zeme byla plná chvály jeho.
4 Blesk byl jako svetlo, rohy po bocích svých mel, a tu skryta byla síla jeho.
5 Pred tvárí jeho šlo morní nakažení, a uhlí reravé šlo pred nohama jeho.
6 Zastavil se, a zmeril zemi; pohledel, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory vecné, sklonili se pahrbkové vecní, cesty jeho jsou vecné.
7 Videl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a trásli se kobercové zeme Madianské.
8 Zdaliž se na reky, ó Hospodine, zdaliž se na reky rozpálil hnev tvuj? Zdali proti mori rozhnevání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?
9 Patrne jest zjeveno lucište tvé pro prísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Reky zeme jsi rozdelil,
10 Videly te hory, trásly se, povoden vod ustoupila; vydala propast hlas svuj, hlubina rukou svých pozdvihla.
11 Slunce a mesíc v obydlí svém zastavil se, pri svetle strely tvé létaly, pri blesku stkvoucí kopí tvé.
12 V hneve šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany.
13 Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah.
14 Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bourili jako vichrice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati meli chudého v skryte.
15 Bral jsi se po mori na koních svých, skrze hromadu vod mnohých.
16 Slyšel jsem, a zatráslo se bricho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnively, a všecken jsem se trásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když pritáhne na lid, aby jej válecne hubil.
17 Byt pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byt i ovoce olivy pochybilo, a rolí neprinesla užitky; a od ovcince odrezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:
18 Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého. [1]
19 Hospodin Panovník jest síla má, kterýž ciní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi zpusobuje. Prednímu zpeváku na muj neginot.