1 Na stráži své státi budu, a postavím se na bašte, vyhlédaje, abych videti mohl, co mluviti bude ke mne Buh, a co bych odpovídati mel po svém trestání.
2 I odpovedel mi Hospodin, a rekl: Napiš videní, a to zretelne na dskách, aby je prebehl ctenár,
3 Proto že ješte do jistého casu bude videní, a smele mluviti bude až do konce, a nesklamát. Jestliže by pak poprodlilo, poseckej na ne; nebot jistotne dojde, aniž bude meškati.
4 Aj ten, kdož se zpíná, tohot duše není uprímá v nem, ale spravedlivý z víry své živ bude. [1]
5 Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provode, neostojí v príbytku; kterýž rozširuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemuže nasytiti, byt pak shromáždil k sobe všecky národy, a shrnul k sobe všecky lidi.
6 Zdaliž všickni ti proti nemu prísloví nevynesou, a svetlých slov i pohádek o nem? A nereknou-liž: Beda tomu, kterýž rozmnožuje veci ne své, (až dokud pak?) a obtežuje se hustým blátem?
7 Zdaliž nepovstanou rychle, kteríž by te hryzli, a neprocítí, kteríž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavicném potlacení.
8 Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí te všickni ostatkové národu, pro krev lidskou, a nátisk zeme a mesta, i všech, kteríž prebývají v nem.
9 Beda tomu, kdož lakome hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na míste vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpecenství.
10 Uradils se k hanbe domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhrešil sobe samému.
11 Nebo kamení ze zdi kriceti bude, a suk z dreva posvedcovati bude toho.
12 Beda tomu, kterýž staví mesto krví, a utvrzuje mesto nepravostí.
13 Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupu, že, o cemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, ohen zkazí. [2]
14 Nebo naplnena bude zeme známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplnují more. [3]
15 Beda tomu, kterýž napájí bližního svého, pricineje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu.
16 Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdet k tobe kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.
17 Nebo nátisk Libánu a zhouba zveri, kteráž ji desila, prikryje te, pro krev lidskou, a nátisk zeme a mesta, i všech, kteríž prebývají v nem.
18 Co prospívá rytina, že ji vyryl remeslník její? Slitina i ucitel lži, že doufá ucinitel v úcinek svuj, delaje modly nemé?
19 Beda tomu, kterýž ríká drevu: Procit, a kameni nemému: Probud se. On-liž by uciti mohl? Pohled na nej. Obložent jest zlatem a stríbrem, ale není v nem žádného ducha.
20 Hospodin pak v chráme svatosti své jest, umlkniž pred oblícejem jeho všecka zeme.