1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Ozeášovi synu Bérovu za dnu Uziáše, Jotama, Achasa, Ezechiáše, králu Judských, a za dnu Jeroboáma syna Joasova, krále Izraelského.
2 Když Hospodin zacal mluviti k Ozeášovi, rekl Hospodin Ozeášovi: Jdi, pojmi sobe ženu smilnou, a deti z smilstva; nebo nestydate smilneci tato zeme, odvrátila se od Hospodina.
3 A tak šel a pojal Gomeru, dceru Diblaimskou, kterážto pocala a porodila jemu syna.
4 Tedy rekl jemu Hospodin: Nazoviž jméno jeho Jezreel; nebo po malém casu já vyhledávati budu krve Jezreel na domu Jéhu, a prestati káži království domu toho.
5 I stane se v ten den, že polámi lucište Izraelovo v údolí Jezreel.
6 Opet pocala znovu a porodila dceru. I rekl jemu: Nazov jméno její Lorucháma; nebo již více neslituji se nad domem Izraelským, abych jim co prominouti mel.
7 Ale nad domem Judským se slituji, a vysvobodím je skrze Hospodina Boha jejich; nebo nevysvobodím jich lucištem a mecem, ani bojem, konmi neb jezdci.
8 Potom ostavivši Loruchámu, opet pocala a porodila syna.
9 I rekl: Nazov jméno jeho Loammi; nebo vy nejste lid muj, a já také nebudu váš.
10 A však bude pocet synu Izraelských jako písku morského, kterýž ani zmeren, ani secten býti nemuže. A stane se, že místo toho, kdež receno jim bylo: Nejste vy lid muj, receno jim bude: Synové Boha silného a živého jste.
11 I budou shromáždeni synové Judští a synové Izraelští spolu, a ustanovíce nad sebou hlavu jednu, vyjdou z této zeme, ackoli veliký bude den Jezreel.