1 Když mluvíval Efraim, býval strach; vznešený byl v Izraeli, ale prohrešiv pri Bálovi, tožt umrel.
2 A i nyní ješte predce hreší. Nebo delají sobe a slévají z stríbra svého podlé rozumu svého strašidla, ješto všecko to není než dílo remeslníku, o cemž ríkají: Lidé, kteríž obetují, telata at líbají.
3 Protož budou jako oblak ranní a jako rosa jitrní, kteráž odchází, jako plevy vichricí zachvácené z humna, a jako dým z komínu,
4 Ješto já jsem Hospodin Buh tvuj od vyjití z zeme Egyptské, a Boha krome mne nepoznal jsi, aniž jest jiný vysvoboditel krome mne.
5 Ját jsem te poznal na poušti v zemi velmi vyprahlé.
6 Dobré pastvy mevše, nasyceni jsou, ale když se nasytili, pozdvihlo se srdce jejich, protož zapomenuli na mne.
7 Procež budu jim jako lítý lev, jako pardus vedlé cesty cíhati budu.
8 Potkám se s nimi jako nedved osirelý, a roztrhám všecko srdce jejich, a sežeru je tam jako lev, jako zver divoká roztrhující je.
9 Z tebet jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mne všecka pomoc tvá.
10 Kdež jest král tvuj? Kdež jest? Necht te zachová ve všech mestech tvých. Aneb soudcové tvoji, o nichž jsi rekl: Dej mi krále a knížata?
11 Dal jsem tobe krále v hneve svém, a odjal jsem v prchlivosti své.
12 Svázánat jest nepravost Efraimova, schován jest hrích jeho.
13 Bolesti rodicky prijdou na nej; jest syn nemoudrý, sic jinak nezustával by tak dlouho v živote matky.
14 Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcím tvým, ó smrti, budu zkažením tvým, ó hrobe, želení skryto bude od ocí mých.
15 Nebo on mezi bratrími ovoce ponese, ac prv prijde vítr východní, vítr Hospodinuv od poušte vstupující, a vysuší studnice jeho, osuší i vrchovište jeho; onenno rozchvátá poklad všech nejdražších klénotu.
16 Zpuštena bude Samarí, proto že se protivila Bohu svému; od mece padnou, dítky jejich zrozrážíny budou, a tehotné ženy jejich zroztínány.