1 Beda tem, kteríž ustanovují práva nepravá, a spisovatelum, kteríž težkosti spisují,
2 Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly korist jejich, a sirotky aby loupili.
3 I což uciníte v den navštívení a zpuštení, kteréž zdaleka prijde? K komu se o pomoc utecete? A kde zanecháte slávy své,
4 By nemusila skloniti se mezi vezni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale predce ruka jeho bude vztažená.
5 Beda Assurovi, metle hnevu mého, ackoli hul rozhnevání mého jest v rukou jeho,
6 A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hnevu mého prikáži jemu, aby smele bral koristi, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích.
7 Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.
8 Nebo rekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové?
9 Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samarí?
10 Jakož nalezla ruka má království bohu, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samarských,
11 Zdaliž jako jsem ucinil Samarí a modlám jeho, tak neuciním Jeruzalému a obrazum jeho?
12 I stanet se, když dokoná Pán všecko dílo své na hore Sion a v Jeruzaléme, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých ocí jeho.
13 Nebo rekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národu, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolu, jako mocný, obyvatele.
14 Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národu, a jako zbírána bývají vejce opuštená, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by krídlem hnul, aneb otevrel ústa a siptel.
15 Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tre? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hul, že není drevem.
16 Protož pošle Pán, Hospodin zástupu, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný ohen.
17 Nebo svetlo Izraelovo bude ohnem, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíre trní i bodlácí jeho jednoho dne.
18 Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do tela, všecko vyhubí. I stane se, že predešený jsa, bude utíkati.
19 A pozustalého dríví lesu jeho malý pocet bude, tak že by je mohlo díte popsati.
20 I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozustalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravde. [1]
21 Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému.
22 Nebo byt bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku morského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost.
23 Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupu, uciní u prostred vší této zeme.
24 Protož takto praví Pán, Hospodin zástupu: Neboj se Assyrského, lide muj, kterýž prebýváš na Sionu. Prutem umrská te, a holí svou opráhne na tebe na ceste Egyptské.
25 Po malickém zajisté casu dokoná se hnev a prchlivost má k vyhlazení jich.
26 Nebo vzbudí na nej Hospodin zástupu bic, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na more, tak jí pozdvihne na nej, na ceste Egyptské.
27 I stane se v ten den, že složeno bude bríme jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od prítomnosti pomazaného.
28 Pritáhne do Aiat, prejde pres Migron, v Michmas složí nádobí svá.
29 Projdou pruchod, v Gabaa budou míti hospodu k prenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo utece.
30 Naríkej hlasem svým, mesto Gallim, at se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot.
31 Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se.
32 Ješte téhož dne zastave se v Nobe, pohrozí rukou svou hore dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému.
33 Aj, Panovník Hospodin zástupu oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteríž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi.
34 Vyseká též houšt lesu sekerou, i Libán od velikomocného padne.