1 Bríme Damašku. Aj, Damašek prestane býti mestem, a bude hromadou rumu.
2 Zpuštená mesta Aroer pro stáda budou, a odpocívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil.
3 I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatku Syrských; jako i sláva synu Izraelských na nic prijdou, praví Hospodin zástupu.
4 I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk tela jeho vymizí.
5 Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažduje ve žni obilé, a ráme jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim.
6 Paberkové však zanecháni v nem budou, jako po ocesání olivy dve neb tri olivky na vrchu vetve, a ctyry neb pet na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Buh Izraelský.
7 V ten den patriti bude clovek k Uciniteli svému, a oci jeho k Svatému Izraelskému hledeti budou.
8 A nebude patriti k oltárum, dílu rukou svých; ani k tomu, což ucinili prstové jeho, hledeti bude, ani k hájum, ani k obrazum slunecným.
9 V ten den budou mesta síly jeho opuštena jako chrastinka a ružtka, kteráž opuštena budou od synu Izraelských, i spustneš, ó zeme.
10 Nebos se zapomnela na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ackoli štepy rozkošné štepuješ, a kmen vinný prespolní sázíš, [1]
11 V cas štepování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pucilo, pecuješ: v den však užitku odejde žen, na žalost tvou pretežkou.
12 Beda množství lidí mnohých, kteríž jako zvuk morský jecí, a hlucícím národum, kteríž jako zvuk vod násilných hlucí,
13 Národum jako zvuk vod mnohých zvucícím; nebo je Buh okrikne. Procež daleko utíkati budou, a honeni budou jako plevy po vrších od vetru, a jako chumel od vichrice.
14 Nebo u vecer aj, predešení, a než jitro prijde, ant ho není. Tent jest podíl tech, kteríž nás potlacují, a los tech, kteríž nás loupí.