1 Pošlete beránky panovníku zeme, pocnouc od Sela až do poušte, k hore dcery Sionské.
2 Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské pri brodech Arnon.
3 Svolej radu, ucin soud, priprav stín svuj u prostred poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj.
4 Nechat u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, bud skrýší jejich pred zhoubcím; nebo prestane násilník, prestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z zeme.
5 A upevnen bude milosrdenstvím trun, a sedeti bude na nem stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.
6 Ale slýchalit jsme o pýše Moábove, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloube jeho i spouzení se jeho, ale neprijdout k vykonání myšlénky jeho.
7 Protož kvíliti bude Moáb pred Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpeti budete, a ríkati: Jižt jsou zkaženi.
8 Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národu potreli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšírilo pri poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za more.
9 Protož pláci pro plác Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji te slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo.
10 A prestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokrikuje, vína v presích netlací ten, kterýž tlacívá. Takž i já provyskování prestávám.
11 Protože streva má nad Moábem jako harfa znejí, a vnitrnosti mé pro Kircheres.
12 I stane se, když zrejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyne své, aby se modlil, však nic nespraví.
13 Tot jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.
14 Nyní pak praví Hospodin, rka: Po trech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, premaliccí a mdlí.