1 Bríme údolí videní. Cožt se stalo, že jsi vystoupilo všecko na strechy,
2 Mesto plné hrmotu a hluku, mesto veselící se? Zbití tvoji nejsou zbiti mecem, ani zhynuli v boji.
3 Všecka knížata tvá rozprchla se naporád, od strelcu svázána jsou. Což jich koli nalezeno jest v tobe, naporád svázáni jsou, zdaleka utíkají.
4 Protož jsem rekl: Ponechejte mne, at horekuji s plácem, a neusilujte mne tešiti nad poplénením dcerky lidu mého.
5 Nebo jest den ssoužení, a pošlapání, a v mysli sevrení ode Pána, Hospodina zástupu, v údolí videní, den borení zdi, a kriku k horám.
6 Bylte zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského, a Kir ukázal pavézu.
7 I stalo se, že nejvýbornejší údolí tvá naplnena byla vozy, a vojáci silne položili se u brány,
8 A odkryto bylo zastrení Judovo; však obrátilo jsi zretel v ten den k zbrojné komore.
9 I k zboreninám mesta Davidova dohlédli jste, nebo mnohé byly, a shromáždili jste vody rybníka dolního.
10 Domy též Jeruzalémské sectli jste, i poborili, abyste utvrdili zed.
11 Udelali jste také stav mezi dvema zdmi pro vody rybníka starého, aniž jste popatrili k Uciniteli jeho, a toho, kdo jej vzdelal od starodávna, nevideli jste.
12 Nadto když volal Pán, Hospodin zástupu, v ten den k pláci a k kvílení, a k lysine a k prepásání se žíní.
13 A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly, a bíti ovce, jísti maso, a píti víno, a ríkati: Jezme, píme, nebo zítra zemreme.
14 Ale známét jest to v uších mých, praví Hospodin zástupu. Protož nikoli vám nebude odpuštena ta nepravost, až i zemrete, praví Pán, Hospodin zástupu.
15 Takto praví Pán, Hospodin zástupu: Jdi, vejdi k Sochitskému tomu, k Sobnovi správci domu, a rekni:
16 Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobe zde hrob? Vytesals sobe na vysokém míste hrob svuj, a vystavels na skále príbytek svuj.
17 Aj, Hospodin, kterýž te pristrel, jakž na muže znamenitého náleží, a kterýž te výborne priodel,
18 Prudce te zakulí jako kuli do zeme všelijak prostranné. Tam umreš, tam i vozové slávy tvé, ó ohyzdo domu Pána svého.
19 A tak seženu te s místa tvého, a s úradu tvého svrhu te.
20 I stane se v ten den, že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova,
21 A obleku jej v sukni tvou, a pasem tvým potvrdím ho, panování tvé také dám v ruku jeho. I bude za otce obyvatelum Jeruzalémským a domu Judovu,
22 A vložím klíc domu Davidova na rameno jeho. Když otevre, žádný nezavre, a když zavre, žádný neotevre.
23 A vbiji jej jako hrebík v míste pevném, a bude stolicí slávy domu otce svého.
24 I zavesí na nem synové a dcery všecku slávu domu otce jeho, všecko nádobí, i to nejmenší, od nádobí, z nehož se pije, až do všech nádob vinných.
25 V ten den, praví Hospodin zástupu, pohne se hrebík, kterýž vbit byl v míste pevném, a vytat bude, a spadne, odtato bude i bríme, kteréž jest na nem; nebo Hospodin mluvil.